ZÁHADNÁ ZNAMENÍ

 
 
Drazí přátelé, podivuhodná věc se mi včera stala. Byla jsem v pokoji, kde suším prádlo, a z okna jsem viděla, že na silnici zastavilo černé auto. Vystoupili dva lidé, obešli auto a vyměnili se. Řidič se posadil na místo spolujezdce a spolujezdec za volant. Auto odjelo. Po nějaké krátké době jsem šla do ložnice pustit radiátor. V ložnici netopíme, jen tak jednu dvě hodiny večer. A co nevidím za oknem? Na silnici zastavilo černé auto, pasažéři vystoupili, obešli auto a vyměnili se, úplně stejně jako prve! Jen myslím, že měli jiné oblečení. Je vůbec možné, abych takovou podivnou situaci viděla v tak krátké době dvakrát? Věděla jsem, že je to znamení. Stále se řídím zásadami transurfingu, podle toho žiji. Něco jsem si od Nejvyšší Síly, Otce Nejvyššího, žádala. Je to fakt velká věc, ale co konkrétně, to si nechám raději pro sebe. Celý den jsem nad tím přemýšlela. Mám pocit, že tato znamení mi říkají, že moje "objednávka" bude splněna. Možná ještě v tomto roce.
 
 
Odpoledne jsem jela do Žďáru. Autobusem tam i zpět. Na zpáteční cestě jsem došla k úrazu. Sedačka, kde jsem seděla, byla na takovém stupínku a jak jsem z něj nešikovně sestupovala do uličky, pořádně jsem si narazila koleno. Bolelo to jako čert. Když jsem vystoupila, koukla jsem na zranění - tak to byla vážně síla! Levé koleno šíleným způsobem roztržené. Ale domů jsem došla po svých, bolest ustoupila, jen levou nohavici jsem měla celou červenou od krve. Když jsem přišla domů, řekla jsem manželovi, že musíme okamžitě do nemocnice, tohle zranění potřebuje šití.
V nemocnici mi nejdříve koleno provizorně ošetřili, pak mne poslali na rentgen a pak na úrazový sálek, kde mi ránu zašili. Pan doktor to šil nejdříve v ráně a až pak kůži na povrchu. Bylo to příliš hluboké. Jinak mám na kůži devět stehů.
 
 
Moje maminka byla z toho celého hodně špatná. Vím - mně také bolí bolesti mých dětí více než je samotné. Říkala, že ta dvě auta, ta tajuplná znamení, mi předpovídala právě toto. Ale ne. Vím, že ne. Cítím, že ke mně přichází něco velkého, dobrého, splnění jednoho obrovského přání. Vnímám to tak, že už nebudu jen spolujezdcem, ale darem shůry přímo řidičem svého života. Že budu "řídit" něco velkého, že budu mít v rukách něco fakt velkého. Obrazně řečeno. Jinak to vyjádřit neumím, ani  vysvětlit. Proč tedy ten úraz? No jo, temná parta nepřátel lidských duší a lidského štěstí to nemůže zkousnout, a když tomu nemůžou zabránit, tak alespoň znepříjemňují život. Úraz beru jako daň za splněnou objednávku, za splnění mého přání. Proto se raduji z toho úrazu a děkuji Bohu i za tuto malou nepříjemnost. Jinak - tohle zranění je mnohem horší, než to, které jsem utrpěla při havárii autobusu v srpnu minulého roku.
 

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz