PODPORUJEME SVOBODU - BRNO 25.4.2021

 
 
Na současné dění je mnoho názorů. Jedni říkají - musíte do ulic, a to všichni! Druzí říkají - demonstrace nic nevyřeší! To samé můžeme říct třeba o volbách: jedni tvrdí, že volby nic nezmění, druzí zase, že musíme jít k volbám všichni a volit neparlamentní strany... Takto je to dnes se vším. Tak jak to tedy je? Je dobré jít na demonstraci, nebo je lepší sedět doma a dělat si to svoje? Volby tady řešit nebudu.
V každém případě -  chovejte se a dělejte jen to, co cítíte jako správné. 
Vnímám tady hlubší rovinu rozhodování, zda jít či nejít na demonstraci. Jde o informační pole. O energeticko-informační pole. O morfogenetické pole. Tahle jemnohmotná realita, která všechno prostupuje má několik jmen. Je jedno, jak toto pole nazvete. Tahle jemněhmotná struktura je naplněna strachem. Strachem z moribundusu, strachem o budoucnost, strachem ze smrti, teď nově strachem z Ruska - prostě všemi možnými i nemožnými druhy strachů a strášků. Je to cílená aktivita vládců planety. 
Proto je dobré vyvažovat tuto destruktivní energii strachu, která zotročuje, energiemi jinými: energiemi SVOBODY, SOUDRŽNOSTI A LIDSKÉ SOUNÁLEŽITOSTI. Je lhostejné, jakým způsobem to děláme. Někdo modlitbami a meditacemi, někdo se zapojuje do různých občanských aktivit a fejsbůkových skupin, někto píše články, hrdě nosí trikolóru, další vysílá pomocí svobodných rádií a internetových televizí, další chodí na aktivistické procházky s lízátky (my se z toho vylížeme) s panem Volným, další skupina pořádá spanilé jízdy za svobodu v různých městech naší vlasti. Všechny způsoby jsou dobré. Každý projevený střípek naší touhy po svobodě se počítá a vyvažuje informační pole. Když se naplní určité limitní množství - fenomén sté opice - touha po SVOBODĚ se projeví ve fyzické realitě a naše touha se zhmotní a naplní všechno a všichni přijmou novou realitu s úlevou...
 
 
Také já a členové mé rodiny toužíne po svobodě. Víme dobře, o jak kolosální podvod tady s tím moribundusem jde, jaké absurdity se vyhlašují za pravdu pravdoucí. Chápeme, proč je tolik lidiček totálně paralizovaných strachem a náhubky nosí i doma... 
Nedejme se a pokračujme. Jedna kapka za druhou,  a tak se jednou naplní ten pohár touhy po svobodném životě bez restrikcí. 
Mé rozhodnutí jít na demonstraci do Brna bylo rychlé a snadné - každá kapička je potřeba, aby naše touha po svobodě se naplnila a uskutečnila. Do Mělníka to  bylo pro mne daleko, ale Brno - to je rychlíkem jen 80 minut jízdy. Tak jsme s dcerou vyrazily. Ve vlaku nás průvodčí upozornila, že dusítka musíme mít na tváři po celou dobu jízdy, ale jinak byla pohoda. V Brně jsme nejdříve šly na WC a když jsme vycházely, potkaly jsme několik stejně smýšlejících lidí. Okamžitě jsme se poznali, já rozpřáhla ruce jako k objetí a s nadšením jsem je uvítala. Řekla jsem, že zdravíme ze Žďáru nad Sázavou. A hle - ostatní říkali: Telč, Dačice, Třebíč! Bylo to moc milé setkání.
Cestou na místo konání demonstrace jsme viděli několik hlídek policajtů. "Uvítací výbor" - smála se moje dcerka. Myslela jsem, že nás budou legitimovat - moje trikolóra jednoduše provokuje - ale oni se otočili a dívali se jinam. Další policajti byli v bočních uličkách. Avšak když začala akce, nebyl na náměstí ani jeden jediný policajt. Prostě nás nechali být a celá demonstrace proběhla v klidu, bez výtržností. Nadchlo mne, že jsme si mohli zazpívat nejen naši, ale i slovenskou hymnu. 
 
 
Obrovským překvapením bylo pro mne také setkání s knězem, který kdysi sloužil v Poštorné a hodně mi pomohl. Již nějaký čas jsem prosila Ježíše, zda bych ještě někdy tohoto člověka mohla potkat a vidět. Teď se mi to splnilo - také se účastnil demonstrace za svobodu. Pár slov jsme spolu prohodili. Vysvitlo, že se trápí kvůli tomu, že máme tady novou - a horší - totalitu, a církev mlčí... A že lidé jsou líní, pohodlní, nic nechtějí dělat. 
 
Na akci se zúčastnilo spousta vlastenců z různých koutů naší vlasti - Olomouc, Poruba, Šumperk ... Jen těch brňáků by člověk na prstech spočítal. To byla jediná vada na akci - že totiž místní tuto akci ignorovali. 
 
 
Ale moje dcerka poprvé v životě pocítila tu obrovskou sílu lidí na stejné vlně. Skandovaly jsme, tleskaly, zpívaly s ostatními. Pak jsem jí vysvětlila, jaké to bylo v době estébáckého puče, když na každém náměstí byli tisícky lidí... Jen jsme tehdy nevěděli, že to "oni" nás tam dostali, tedy dostali nás tam, kam oni chtěli. To jsme se dověděli o mnoho, mnoho let později. 
Celkově to všechno hodnotím kladně. Bylo so super. Jen si myslím, že demonstrace by měla trvat hodinu a půl, maximálně dvě hodiny. 
Energie byly skvělé a lidé cítili ty energie, hlavně tu pozitivní. Když vystoupil jeden moudrý mladý muž,  lidé okamžitě vycítili nízkou energii, nesouznělo to s námi. Měla jsem dojem, že totiž on věří na ten záhadný moribundus, že jen kritizuje chaotické kroky naší vlády. Prostě - energie neošálíš. Vnímání energie je nejlepším indikátorem. 
Lidé, nebojte se chodit na demonstrace. Už se to láme, už začíná svítat. Temnota ustupuje. Nebojujeme proti vládě, ani proti nikomu. Jen podporujeme a posilujeme touhu po svobodě a realizaci opravdové svobody, hlavně v naší krásné vlasti. 
Takže příště se uvidíme v Praze na Letné. A kdo nemůže, podpoří touhu po svobodě doma, třeba - tichou modlitbou. 
 
 
 
Na závěr tři fotečky ze včerejší demonstrace v Brně:
 
 
 

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz