PŘÍBĚHY

SLOVO.

Jeden ministr se posadil na kraj fontány a protože nedával pozor, spadl dovnitř. Hned přiběhlo několik kolemjdoucích a natahovalo k němu ruku, že ministra vytáhnou.

Volali na něj: "Dejte mi ruku."

Ale politik o tom nechtěl ani slyšet a nikomu ruku nepodal. Šel kolem člověk, který se podivil takovému shonu a zeptal se, co se děje. Když se to dověděl, přiblížil se k fontáně a promluvil: "Přátelé, náš ministr už od malička zná jenom slovo vzít a neví, co je dát." A natáhl ruku k vodě.

"Dobrý den, pane ministře. Vezměte mou ruku do své."

Ministr se jí hned chopil a byl vytažen z fontány ven.

Lidé si často pletou slova. Bůh zná jen slovo DÁVAT.

(Bruno Ferrero: Další příběhy pro potěchu duše)

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

JE DŮLEŽITÉ, JAKÝM ZPŮSOBEM SE CO ŘEKNE.

Jednoho rána si kalif Hárún al Rašíd jako obvykle zavolal vykladače snů, aby mu vyložil sen, který se mu v noci zdál.

"Zdálo se mi, že mi jeden po druhém vypadaly všechny zuby. Co si o tom myslíš?"

"Pane, to není dobré znamení. Ten sen znamená, že všichni tvoji příbuzní zemřou a ty zůstaneš sám.," řekl vykladač.

Kalif se zachmuřil. Výklad snu ho natolik rozčílil, že milého vykladače vyhnal z paláce a dal si zavolat jiného. Ten mu odpověděl:

"Pane, to je dobré znamení. Ten sen znamená, že budeš žít dlouho a přežiješ všechny své příbuzné."

Kalif si spokojeně mnul ruce:"To byl ale dobrý sen," a dal vykladači, který mu ho tak pěkně vyložil sto denárů. Pak si zavolal vezíra a přikázal mu, aby našel prvního vykladače a omluvil se mu kalífovým jménem. Konec konců mu řekl totéž jako ten druhý, ale zvolil špatná slova.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

I ta nejpalčivější pravda se dá říct jemně. VLÍDNOST  JE  INTELIGENCÍ  SRDCE.

(Bruno Ferrero: Další příběhy pro potěchu duše, nakladatelství Portál 1997)                         

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

PROČ?

"Ani Bůh není spravedlivý. Proč nechává lidi umírat pod troskami, které způsobilo zemětřesení? Proč nechává súdánské děti umírat hladem? Proč se jen dívá, když se kácejí tropické lesy? Proč? Proč?     (Lorenzo,15 let)

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Proč je ve světe, který stvořil spravedlivý a všemohoucí Bůh, zlo a utrpení? Proč nevinní trpí? Proč se lidé cítí opuštění, proč mají v sobě poušť, proč zažívají temné noci beznaděje?

Pak se mi zdál sen. Šel jsem po pláži po Pánově boku. Naše nohy zanechávaly v písku dvojici stop: moje a Pánovy.

Napadlo mě - byl to přece sen - že každý krok představuje jeden den mého života. Zastavil jsem se, abych se podíval na všechny stopy, které mizely v dálce. A všiml jsem si, že se jedny stopy čas od času ztrácejí.

Vzpomínal jsem na svůj život. Kupodivu ta místa, kde byla jen jedna dvojice stop, odpovídala těm nejsmutnějším dnům. Dnům, kdy jsem prožíval úzkost a netrpělivost, sobectví a špatnou náladu, zkoušky a pochybnosti, nepochopitelným dnům plných utrpení. S výčitkou v hlase jsem se obrátil k Pánovi:

"Ty jsi nám slíbil, že s námi zůstaneš po všechny dny. Proč jsi svůj slib nedodržel? Proč jsi mne opustil v nejhorších chvílích mého života, ve dnech, kdy jsem tě nejvíc potřeboval?"

Pán se usmál: "Synu, chlapče můj, nepřestal jsem tě milovat ani na okamžik. Tam, kde vidíš jen jedny stopy, v nejtěžších chvílích tvého života... to jsou mé stopy, protože jsem tě nesl v náručí."

(Bruno Ferrero: Další příběhy pro potěchu duše)

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

OBTÍŽNÉ PŘÁTELSTVÍ.

Pes a kůň se stali velkými přáteli. Tak na sebe mysleli, že se všemožně snažili jeden druhému prokázat svůj cit. Pes nosil koni nejlepší kosti, které našel a kůň psovi nechával své příděly sena.

Měli se tak rádi, že umřeli hladem.                       

(Bruno Ferrero: Další příběhy pro potěchu duše)

POSLEDNÍ MÍSTO.

V pekle už bylo plno a před jeho branou ještě čekala dlouhá fronta. Ďáblu nezbylo, než odepřít dalším přicházejícím vstup.

"Máme už jenom jedno místo a to by měl logicky dostt největší hříšník," prohlásil.

"Je mezi vámi aspoň nějaký masový vrah?" Aby ďábel našel toho nejhoršího, začal hříšníky ve frontě vyslýchat. Po chvíli uviděl jednoho, kterého si předtím nevšiml.

"Co jsi udělal ty?" zeptal se.

"Nic. Já jsem dobrý člověk a jsem tady omylem."

"Něco jsi určitě udělat musel," ušklíbl se ďábel, "každý něco udělal."

"To dobře vím," přesvědčeně odpověděl muž, "ale já jsem se od všeho vždycky držel stranou. Viděl jsem, jak lidé pronásledují jiné lidi, ale já jsem se k tomu bláznivému honu nepřidal, jak děti nechávají umřít hladem a prodávají je do otroctví, jak slabé vytlačují na okraj společnosti jako její odpad, jak jenom pořád přemýšlejí, čím by se navzájem podvedli. Ale já jsem tomu pokušení odolal a nikdy jsem nic neudělal. Nikdy."

"Vůbec nic?" zeptal se nevěřícně ďábel. "Jsi si jistý, žes to všechno viděl?"

"Na vlastní oči!"

"A nic jsi neudělal?" zeptal se znovu ďábel.

"Ne!"

Ďábel se zachechtal: "Tak pojď dál, příteli. To místo patří tobě!"

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jeden svatý muž potkal na procházce městem žebrající děvčátko oblečené v hadrech. V myšlenkách se obrátil k Pánu: "Bože, jak můžeš tkovou věc dopustit? Prosím tě, udělej s tím něco."

Večer uviděl v televizních zprávách zabité lidi, oči umírajících dětí a těla trpících lidí. Znovu se modlil: "Pane, tolik bídy. Udělej něco!"

V noci mu Pán odpověděl: "Já jsem už něco udělal - stvořil jsem tebe!"

------------------------------------------------------------------------------------------------------

(Bruno Ferrero: Další příběhy pro potěchu duše)

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

DRAHOKAM.

Dva přátelé se setkali po dlouhé době. Jeden z nich zbohatl a  druhý zchudl. Najedli se spolu a vzpomínali na staré časy. Pak chudák usnul. Jeho příteli mu ho bylo líto a tak mu před odchodem vsunul do kapsy obrovský diamant nevýslovné ceny. Ale když se chudák probudil,, diamant nenašel a žil dál jako dřív.

Po roce se oba přátelé shodou okolností zase potkali. Když bohatý přítel uviděl, že chudý je pořád chudý, zeptal se: "Řekni mi přece, ty jsi nenašel poklad, který jsem ti dal do kapsy?"

------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Podobnou zkušeností je každé lidské setkání. Každý muž a každá žena, kteří s námi žijí, nás obdarovávají drahocennými dary. Většinou si toho však nevšimneme.

(Bruno Ferrero: Další příběhy...)

ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

PODVODNÍK.

Jeden stavbyvedoucí pracoval po dlohá léta ve velké stavební společnosti. Jednoho dne dostal příkaz vystavět ukázkovou vilu podle projektu, který mu bude nejvíc vyhovovat. Mohl si vybrat i místo, které chtěl a nemusel hledět na výdaje.

Hned se pustil do práce. Ale protože si myslel, že na slepé důvěře zaměstnavatele vydělá, nakoupil nekvalitní materiál a zaměstnal nepříliš dobré dělníky, aby na materiálu a na mzdách ušetřil peníze, které pak šly do jeho kapsy.

Když byla stavba u konce, stavbyvedoucí odevzdal klíč k vile řediteli své firmy. Ředitel mu ho s úsměvem vrátil a potřásl mu rukou. "Tato vila je dar pro vás, protože vám chceme projevit svou úctu a vděčnost za vykonanou práci."

-------------------------------------------------------------------------

Tyto tvé dny jsou cihly tvého budoucího života....

(Bruno Ferrero: Další příběhy...)

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo

BOŽÍ RUCE.

Učitel cestoval se svým žákem, který se mu měl starat o velblouda. Jednou večer byl žák tak unavený, že hned po příjezdu do hostince usnul a velblouda nepřivázal. Před usnutím se pomodlil:"Bože, postarej se o toho velblouda. Svěřuji ho do tvých rukou."

Druhý den ráno byl velbloud pryč. "Kde je velbloud? ptal se učitel. "Nevím,"odpověděl žák. "To se musíš zeptat Boha. Včera jsem byl tak vyčerpaný, že jsem mu našeho velblouda svěřil. Jestli utekl, nebo jestli ho ukradli, tak to není moje vina. Já jsem Bohu jasně řekl, aby se o něj postaral. A ty mi přece vždycky říkáš, abych Bohu ve všem důvěřoval."

"Bohu máš opravdu nade všechno důvěřovat, ale nejdřív musíš velblouda uvázat," odpověděl mistr. "Bůh na to totiž nemá jiné ruce než ty tvoje."

-------------------------------------------------------------------------

Jenom Bůh může dát víru,

 ale ty o ní můžeš dát svědectví.

Jenom Bůh může dát naději,

ale ty můžeš vlít důvěru svým bratrům.

Jenom Bůh může dát lásku,

ale ty můžeš naučit milovat.

Jenom Bůh může dát pokoj,

ale ty můžeš zasévat jednotu.

Jenom Bůh může dát sílu,

ale ty můžeš být oporou.

Jenom Bůh je cesta,

ale ty ji můžeš ukázat ostatním.

Jenom Bůh je světlo,

ale ty ho můžeš zapálit v lidských očích.

Jenom Bůh je život,

ale ty můžeš v ostatních vzkřísit touhu žít.

Jenom Bůh může udělat to, co se zdá nemožné,

ale ty můžeš udělat to, co je možné.

Jenom Bůh sám sobě stačí,

ale raději spoléhá na tebe.

(Brazilská píseň)

(Bruno Ferrero: Další příběhy...)

oooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo