NENÁHODNÉ NÁHODY, ANEB: NA VLNĚ SYNCHRONICITY

 
 
 
Pravidelně jezdívám do Prahy, kde bydlí moje dobrá přítelkyně, které pomáhám v duchovním životě. Poskytuji ji vedení a poradenství. Na takový výlet si vždy vybírám středu, ale tentokrát - vůbec nechápu proč a jak - jsem se rozhodla pro čtvrtek. Byla to intuice, či vedení Boží. Hned ráno jsem zjistila, že na střeše souseda se vytvořilo nádherné a pravidelné srdce. Vyfotila jsem jej až dnes, ale po 24 hodinách již není tak krásné a pravidelné, jako bylo včera ráno.
Ráno jsem se hodně modlila. Prosila jsem, ať Ježíš chrání moje drahé, které nechávám doma, ať chrání i mne po celý den, a také jsem prosila za to, aby mne Ježíš používal pro pomoc druhým lidem - že mu odevzdávám moje nohy, ruky, srdce, mysl, ústa a všechno.
Od samého rána jsem zažívala jeden zázrak za druhým. Začalo to srdíčkem na střeše, ve sněhu. Ale zajímavější bylo, že já sama jsem se cítila jakoby jiná, vyměněná. Když jsem nastoupila do vlaku a hledala prázdné kupé - jak to dělávám vždy, protože jsem od narození "zakřiknutá" samotářka, introvert každým coulem - s radostí jsem vešla do kupé, kde seděla slečna s nádhernýma očima a - světě div se - HÁČKOVALA!!! To bylo něco naprosto mimořádného, protože dnes vidím mladé lidi většinou se sluchátky na uších, v ruce "chytrý" telefon a nevidí, neslyší, nevnímají nic kolem sebe.
Začaly jsme si krásně povídat, pochválila jsem její práci a mluvili jsme o všem možném. Brzičko na to - další zázrak! Ve dveřích kupé se objevila průvodčí, a nebyl to nikdo jiný, než moje dávná přítelkyně z Břeclavi, kterou jsem neviděla prakticky celých 13 let a se kterou jsem, bohužel, již neměla kontakt. Velmi příjemný šok pro nás obě. Slečna s krásnýma, čistýma očima vystoupia v Havlbrodu a moje přítelkyně průvodčí se za mnou na chvilku zastavila. Rozprávěly jsme o všem možném, ale hlavně o tom, co se za ta léta, co jsme se neviděly a nic o sobě nevěděly, změnilo. Mezi řečí se Jarmilka zmínila, že má kamarádku, která je ve velkých problémech, protože nějaká lidská hyena ji chce obrat o dům a neví, jak jí pomoci, či alespoň poradit. Když mi Jarmilka vyprávěla, co se té její kámošce stalo v noci, úplně mne zamrazilo a okamžitě jsem věděla, co se děje. Na tu její známou byl veden černomagický útok! Takže se boj za krádež jejího domu vede nejen na hmotné úrovni, ale také na energetické, nehmotné úrovni. A také jsem okamžitě věděla, co poradit, jak se má ta mně neznámá žena bránit! Všechno jsem Jarmilce vysvětlila a jsem šťastná, že jsem snad pomohla i té neznámé ženě. Vlastně ne já, ale Ježíš, který žije v mém srdci. Jak říkala Matka Tereza: "Jsem jenom tužkou v Jeho ruce", přesně takto se cítím i já. Jsem jenom nástrojem v Boží ruce.
Další zázrak se stal po nějaké době, v tom samém vlaku, když si do mého kupé přisedl nějaký muž středního věku. Světe div se - my jsme se normálně bavili! Já se bavila s neznámým mužem! Jako kdybych ani nebyla introvert samotář, ale naopak extrovert sangvinik! Nepoznávala jsem sama sebe.
 
 
Do Pha jsme přijeli s dvacetiminutovým zpožděním. Setkala jsem se svou dobrou kamarádkou, prošly jsme si Václavák a zakotvili na Staromáku. Počasí bylo nádherné. Sedli jsme si u Orloje do vyhřívané zahrádky a čas nám utíkal jako zběsilý. Přesto jsem jí vysvětlila všechno, co potřebovala slyšet a vědět, napsala jsem jí tři modlitby, které byly šité přesně pro ni a šly mi ze srdce, čili byly inspirované Duchem Svatým. Adventní trhy na Staromáku mne zklamaly. Loni v Krakově - no to byla úplně jiná báseň! Nadešel čas rozloučení. Hanka mne vyprovodila až k vlaku. Na spátečné cestě byla jako průvodkyně opět Jarmila. Jenže vlak byl narvaný do posledního místečka, lidé stáli i na chodbičce a tak nebylo ani kdy, ani jak si s Jarmilou popovídat. Teprve v Havlíčkově Brodě ubylo cestujících a zůstala jsem v kupé sama a Jarmilka přišla za mnou, ale i s krásným a krásně zabaleným dárkem! Tak jsme si mohly ještě chvíli povídat. Já už začínala být trošičku narvózní, protože vlak nabral zpoždění již v Kolíně a pak ještě v Havlbrodě a já se bála, že nestihnu autobus do mé krásné vesničky. Ježíš mi stále říkal - klid, stihneš to! Vždy se mi vyplatilo věřit Ježíši. Myslela jsem, že když to nestihnu, přečkám ty dvě hodiny do odchodu dalšího autobusu v Kauflandu, který je hned vedle nádraží a nějak to snad přežiji. Když jsme přijeli do Žďáru, zbývaly pouhé tři minuty do odchodu autobusu. A světe div se - v tom okamžiku, jak jsem doklusala na zastávku, přistál na zastávce i můj autobus! Stihla jsem to! Ježíš měl pravdu.
Když jsem ve své krásné, milované vesničce vystoupila z autobusu, bavila jsem se s jednou paní, která tímto autobusem jezdí domů každý den. Dověděla jsem se, že den předtím, tedy ve středu (den původně plánovaný na výlet do Prahy), byly problémy. Asi tři kilometry před vesnicí byla silnice zablokována kamionem a lidé museli dojít pěšky. To bylo maximálně nepříjemné, silnice zledovatělá, auta nejela, ale klouzala, a bylo to i dosti nebezpečné.
Jak vidíte, opravdu to má cenu naslouchat své intuici. Díky tomu, že jsem změnila termín ze středy na čtvrtek, mohla jsem se potkat s mojí dávnou přítelkyní, dát radu pro její známou v nesnázích a ještě jsem se vyhla nepříjemnosti na silnici.
MILUJI TĚ, BOŽE, A DĚKUJI TI.
 
Přidávám dvě fotografie srdíčka ve sněhu na střeše našeho souseda, i když to bylo foceno až na druhý den a srdíčko se už trochu zdeformovalo:
 
 

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz