SETKÁNÍ S KOVIDISTKOU

 
 
Dneska jsem opět musela jet autobusem do města. Cestou se v autobuse obyčejně modlím, ale dnes se mi nechtělo. Tak jsem si řekla, že dnes se budu jen dívat na Pána Ježíše a prostě jen budu s Ním. Když jsem se přistihla, že myslím na něco jiného, hned jsem se vrátila k Ježíši větami jako "Ježíš je Vítěz", anebo "Ježíš je Světlo a Láska". To mne tak naplnilo a rozradostnilo, že to ze mne zářilo na všechny strany.
Ve městě jsem musela navštívit určité místo - kam i císař musí pěšky. Kvůli své nemoci musím tato místa navštěvovat často. Paní na záchodcích si okamžitě nandala dusítko. Radostně jsem se ptala, zda je to pořád jen za pětikačku. 
Když jsem odcházela, a už jsem byla venku před tou budovou, paní vyšla za mnou - BEZ NÁHUBKU - a říkala, že to počasí je takové smutné. Byla celý den hustá mlha. Já na to, že pro mne je i tento den krásný, když jsem zdravá, mám krásnou rodinu a kolem sebe milující lidi. Pak paní začala, jak strašná je tato doba, že jela autobusem a byli tam nějací kluci bez náhublů, a když jim říkala, ať si ten hadr na tvář dají, tak ji vysmáli. A já ji na to: "Dobře udělali!" Takto začala kovidová debata. Řekla jsem jí, že rouška je na viry jako pletivo pro komáry a že celá tato šaškárna je podvod. Když se bojí, ať si nechá napsat Isoprinosine. Pak už nevím, co přesně jsem říkala, šlo to samo. Vydala jsem svěděctví o mém manželovi, jak kvůli tečce skoro umřel a jak ho Pán Ježíš zachránil. Také jsem řekla, že jeden můj známý byl zrovna včera na pohřbu - a byl to již čtvrtý pohřeb během půl roku, že mu zemřel kamarád. Mladý muž 25 let, úplně zdravý. Ve středu si nechal nastřelit třetí tečku a v pátek byl mrtvý... Vím, že jsem jí řekla i to, že pro mne je "dát si tečku" to samé, jako vstoupit do plynové komory, nebo se postavit před popravčí četu. Chlubila se totiž, že už mají i s manželem dvě tečky a nic jim není. Paní se chtěla se mnou hádat, ale nemohla. Mluvila jsem plynule a přesně k věci; přesně to, co paní měla slyšet. Vedla mne obrovská síla Boží Lásky. Křesťané by řekli, že jsem mluvila z Ducha Svatého. Já nevím, vím jen, že ta paní byla ke mně přitažena jako můra k lampě. Světlo Ježíšovy Lásky, které ze mne sálalo, ji přitáhlo. Po skončení debaty jsem cítila obrovskou radost, byla jsem šťastná. Ježíš jí skrze mne určitě dal ta správná slova, jen pro ni. Já jen doufám, že si to s tou třetí tečkou rozmyslí. Ježíši jsem poděkovala za krásné setkání s touto paní. Snad bude o věcech, které se dověděla, také trochu přemýšlet. Možná poprvé slyšela jiný názor,  a jiný pohled na celou věc, než co hlásá televize... 
Všude, kam jsem šla, šla jsem bez roušky. Nikdo po mně nechtěl, ať si tu hrůzu na pusu narazím, a obstarala jsem všechno, co bylo potřeba.
 
 
Při zpáteční cestě si ke mně přisedla jedna paní, která je také z naší vesničky. Měla jsem radost. Dusítko měla pod bradou, tak si to hned nasazovala. Řekla jsem jí, že to nemusí, že já tu hru nehraju. Opět mne naplnila radost, nebeská blaženost a mluvila jsem a mluvila, ač normálně nejsem komunikativní. Paní měla oči navrch hlavy, také jí jsem vysvětlila, jak to bylo s manželem, že toto je válka a žijeme v biblických časech. Sama jsem byla překvapena, jak jsem chrlila informace... Paní vystoupila na první zastávce. Já vystupuji až u kostela. 
Celý zbytek dne jsem nesena Duchem Lásky, je to taková blažená euforie. Radost z Boží Lásky a z Boží přítomnosti. Nejkrásnější modlitbou je prostě být s Ním. Žádná slova nejsou potřeba.
 
 

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz