KATEDRÁLA MOŘE

 
 
Špičkový, opravdu MISTROVSKÝ román! Chytne  a nepustí, aneb čtení jedním dechem.
Děj románu začíná v roce 1320 a končí v roce 1384. Je rozdělen do čtyř částí: Otroci země, Otroci urozených, Otroci vášně a Otroci osudu. Je zde popsán život Arnaua Estanyola. Což je hlavní postava. Již početí Arnaua Estanyola proběhlo dramaticky. Právem první noci pán příslušného panství matku krutým a sadistickým způsobem znásilnil, dopustil se neuvěřitelných ukrutností i na jeho otci. Když se Arnau narodil, musela jeho matka i s ním odejít k pánovi na hrad, jako kojná. Dítě jí bylo odebráno a pán rozhodl, že maličký Arnau má umřít hladem. Jenže jeho otec Bernat dítě - opět za velmi dramatických okolností - unesl. Malinký již umíral, ale Bernat jej zachránil a následně opustil své dědičné hospodářství a utekl do Barcelony. V době nevolnictví bylo možné právě v Barceloně získat svobodu - bylo ale potřeba žít v tomto městě rok a den. Bernat s dítětem se uchýlil ke své provdané sestře.
Život malého Arnaua a jeho otce Bernata je líčen barvitě, zažívali mnoho různých zvratů. V době hladomoru se Bernat vzbouřil a následně byl popraven. Arnau byl jen čtrnáctiletý hoch, když začal pracovat jako nosič. Nosiči nosili náklady z lodí do města, protože Barcelona v té době neměla přístav a kromě toho nosili kameny na stavbu chrámu Santa Maria de la Mar. Ani vám to nedá dýchat, když čtete, jak Arnau nosil kameny těžší než on sám. Celým románem se vine linka stavby tohoto vznešeného chrámu. Arnau je s ním spjat, miluje Madonu, kterou představuje soška Panny Marie a komunikuje s ní. Když dospěje do věku 18 let, cech nosičů se rozhodl, že se Arnau má oženit, a vybrali mu za manželku Mariu, velmi hodnou, obětavou, mladou ženu. Ta mu však umírá v čase epidemie dýmějového moru. Tato epidemie zdecimovala celou tehdejší Evropu. Arnau se také zůčastnil vojnového tažení a dokonce jednou zachránil Barcelonu při útoku z moře ze strany Pedra Krutého Kastilského.
V době jednoho z mnoha pogromů na Židy (židovské ghetto), Arnau zachránil tři židovské děti, a sám přitom utrpěl těžké zranění a hrozila mu smrt. Žid Chasdaj Crescas z vděčnosti daroval svého otroka, který se dobře vyznal v peněžnictví a pomohl mu stát se peněžníkem. A tak se za krátký čas stal Arnau nejbohatším mužem v Barceloně. Král ho za "odměnu" oženil se svou schovankou a tak zabil dvě mouchy jednou ranou: zbavil se schovanky Elionor a dostal se k Arnauovým penězům - královská pokladna byla totiž pořád prázdná, v důsledku neustálých vojenských dobrodružství.
Nakonec Arnau o všechno přijde a je uvězněn. Je obviněn z kacířství a inkvizice si mohla "zgustnout".
Román je nabitý dobrodružstvími, různými zvraty, nechybí ani politika, vášeň, chamtivost,  úklady a závist, velké oběti, nespravdlnost a mnoho dalšího. Život ve středověké Barcelově je líčen tak živě a barvitě, že to všechno přímo vidíte před očima.
Nakonec je Arnau - opět za velice dramatických okolností - vysvobozen z drápů inkvizice. Román končí obrazem šťastně ženatého Arnaua a jeho třináctiletého synka Bernata.
Pogrom na Židy tehdy mohla vyvolat jakákoliv maličkost - například obvinění, že ukradli a zneuctili svatou hostii. Také inkvizici stačila ke zničení člověka jakákoliv absurdita. "Katedrála moře" je velmi hodnotný román nejen proto, že je mistrovsky napsán, ale díky němu dokonale pochopíte dobu - 14. století v Evropě, hlavně v Barceloně a Katalánsku. Hlavní postava Arnau je čestný a spravedlivý člověk a zůstal jím i v čase, když se stal nejbohatším Barceloňanem.
"Katedrála moře" je to nejlepší, co jsem za posledních 20 let četla. Vřele doporučuji všem.
 
 
Ukázka (str. 405 - 406):
Zápach, který vycházel ze synagogy, udeřil Arnaua do nosu už z dálky. Ulice ghetta vypadaly ještě žalostněji než předtím. Všude se nazdařbůh povalovaly kusy nábytku a další věci z majetku Židů. Zevnitř domů se ozývaly rány. Černí mniši bourali zdi a rozkopávali podlahy, aby našli znesvěcené Kristovo tělo. Arnau se musel přemáhat, aby při setkání s Chasdajem zachoval klid. Tentokrát ho doprovázeli dva rabíni a několik dalších vůdců obce. Arnau ucítil, jak ho pálí oči. Sám nevěděl, zda za to mohou výpary moči vycházející z vnitřku synagogy, nebo prostě zprávy, které jim přinášel.
Arnau chvilku naslouchal bezpočtu stenů a pozoroval muže, jak lapají do plic čerstvý vzduch. Jak to asi vypadá vevnitř? Všichni vrhli letmý pohled do ulic ghetta a dech se jim na okamžik zastavil.
"Žádají viníky," řekl jim Arnau, když pětice mužů znovu popadla dech. "Začali jsme na patnácti. Teď jsem na pěti, ale já věřím..."
"Už nemůžeme čekat, Arnaue Estanyole," přerušil ho jeden z rabínů. "Dnes zemřel jeden stařec. Byl nemocný, ale naši lékaři mu nemohli nijak ulevit, dokonce ani zvlažit rty. Nedovolili nám ho pohřbít. Chápeš, co to znamená?" Arnau přikývl. "Zítra se zápach rozkládajícího se těla přidá k ..."
"V synagoze," přerušil ho Chazdaj, "není k hnutí. Lidé..., lidé nemohou vstát, aby vykonali potřebu. Matky už nemají mléko. Krmily jím své děti i ty ostatní. Jestli budeme čekat ještě několik dní, pět viníků bude proti tomu, co se stane, úplné nic."
"Plus čtyřicet pět tisíc liber," dodal Arnau.
"Co záleží na penězích, když nám všem hrozí smrt?" vmísil se do rozhovoru druhý rabín.
"Takže?" zeptal se Arnau.
"Zkus to ještě, Arnaue," poprosil ho Chasdaj.
Dalších deset tisíc liber urychlilo doručení zprávy infantovi..., ale možná  don Juan  ani město neopustil, napadlo Arnaua. Schůzka byla stanovena na následující ráno.
Tři viníci.
"Jsou to lidé!" křičel vyčítavě Arnau na místodržícího.
"Jsou to Židé, Arnaue, jenom Židé. Kacíři, kacíři, kteří jsou majetkem koruny. Bez Jeho Milosti už by byli všichni dávno mrtví. A král rozhodl, že tři z nich musí zaplatit za znesvěcení hostie. Lid si to žádá."
Odkdy králi tolik záleží na jeho lidu? prolétlo hlavou Arnauovi hlavou.
"Navíc," zdůraznil místodržící, "tím se vyřeší i problém konzulátu."
Mrtvola starého muže, vyschlé prsy matek, plačící děti, sténání a zápach: to vše přinutilo Arnaua, aby přikývl. Místodržící se zhoupl v křesle. Považoval věc za vyřízenou a chystal se k odchodu.
"Dvě podmínky," dodal Arnau, čímž přinutil místodržícího, aby mu znovu věnoval pozornost. "Za prvé, oni sami vyberou viníky," místodržící přikývl, "a za druhé, ten obchod musí schválit biskup a zavázat se, že uklidní farníky."
"To už jsem zařídil, Arnaue. Copak si myslíš, že bych si v ghettu přál další masakr?"
 
Ildefonso Falcones: "Katedrála moře", vydalo nakladatelství Argo v roce 2008, počet stran - 533.
 
 
 
 
 

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz