VEČNE SPIEVAJÚ LESY

 
 
 
Tento román mne úplne uchvátil. Jedná se o první díl severské rodové triologie. Autor Trygve Gulbranssen byl norský spisovatel a novinář.
První díl vyšel na Slovensku v roce 1966, další dva v roce 1968. Je toho mnoho, co jsem v tomto díle obdivovala. Brilantní překlad pana Karla Rypáčka, skvostnou slovenčinu, epiku hraničící s poezií, autorův styl... Tohle dílo je bravurní v každém ohledu. Doporučuji všem literárním fajnšmekrům. Obdivovala jsem schopnost autora, jak čtivým a přitažlivým způsobem dokázal popsat myšlenkové pochody lidí a změny myšlenkových vzorců, jak přemýšlivý člověk dokáže nově nazírat na svět. To je skutečné mistrovství. Uchvátilo mne, jak autor dokázal uměleckým způsobem ukázat svět v nás, a také ten svět venku - mimo nás. Tohle dílo je mimořádné. Má nejen hloubku, ale také výšku, šířku, délku a všechno, co dělá toto dílo vyjímečným.
Opájela jsem se krásou a bohatostí jazyka, konkrétně jazyka slovenského, mé mateřštiny. 
Román popisuje osudy rodiny Daga Björndala, tři generace starobylého rodu usazeného daleko na severu v horách. Příroda je zde mistrovsky a bravurně popsána dechberoucím způsobem, přímo všechnu tu krásu vidíme svým duchovním zrakem. K životu zde patří také pevná víra v Boha, nadpozemské - tedy mystické, vedení, sounáležitost a spjatost s celým starobylým rodem. 
Tuhle knížku jsem četla poprvé snad před 45 roky, jako mladá dívka. Maminka ji koupila v roce 1968, a krátce poté jsem ji četla. Je zajímavé, že již tehdy jsem si označovala hluboké myšlenky, které mne oslovily. Můžu teď porovnat, co mne oslovilo tehdy a nyní. Moc se to nezměnilo, jen těch poznámeček mám tentokrát více...
Druhý díl této rodové trilogie, napsané tak mistrovsky, má název "Zo Smrtnej hory fúka", třetí díl nese název "Niet inej cesty". Už se těším na další čtení. 
Knížka vyšla i v češtině, možná by se dala v nějakém antikvariátu ještě sehnat. 
 
 
Teď uvedu malinkatou perličku z textu, která svědčí o bohatosti a kráse slovenského jazyka: 
"...Les šumel a hučal a vietor skuvíňal v snehových závejoch a húdol na západných stráňach..." 
 
 
Uvádím také kratičkou ukázku z románu. Jde o peníze, dámy a páni! Začtěme se:
 
" Áno, už to mal. Bolo to niečo, na čo pomyslel, keď sa kapitán zmienil, že nie je ľahké chudobnému, aby vravel statočne. Dag mal síce niekedy takýto pocit už prv, no ujasnilo sa mu to až na živom príklade kapitánovom, a Dagovi, ktorý si nikdy nevedel predstaviť, že by nemal voči komukoľvek svoju slobodnú mienku a statočné slová, stal sa tento kapitánov príklad príšerným obrazom toho, akou ťarchou je chudoba v ľudskom živote. Robí ľudí neslobodnými nielen v bežných veciach - lež robí ich neslobodnými aj v iných, veľkých veciach.
Dag myslel na všetkých dlžobami spútaných ľudí,  s ktorými prišiel do styku pri svojich peňažných záležitostiach a ktorých súdil tak prísne, lebo sa usilovali lžou vymotať z klepca. Nebude ich už odteraz tak prísne súdiť. No cez tieto myšlienky žiarilo mu prvé prikázanie otcovo. Človek sa musí stať sebestačným, povedal otec, a tvrdo sa boril za to celý svoj život. Dag teraz vedel, že byť sebestačným znamenalo byť najmä bez dlžôb. Bolo teda možno vysloviť otcov názor tak, že mužskou povinnosťou je stať sa SLOBODNÝM ČLOVEKOM. 
V tom urobil Dag v živote chybu. Dal sa otrocky sputnať peniazmi a cez všetky svoje najlepšie roky bol neslobodným. Mal voľnosť prejaviť srdečnosť a mohol byť vľúdny k ľuďom, ktorí boli v dome, no on premeškal všetko. Tak sa stal osamelým v živote a nebolo príjemné byť sám.
Všedný deň bol v plnom prúde, keď Dag konečne zaspal. No vtedy už mal aj pevný názor o povinnosti k životu. Stať sa slobodným človekom a pokiaľ možno takým sebestačným, aby mohol osožne prejavovať láskavosť k iným v tom, aby im mohol pomôcť stať sa tiež slobodnými ľuďmi, ak na to majú schopnosti. Jedna z posledných vecí, na ktorú Dag myslel, než zaspal, bola, že veru veľa ľudí žije neslobodne - niektorí preto, že vo svojich najmocnejších rokoch mladosti nepomýšľali stať sa sebestačnými, a niektorí preto, že ako on sám boli prihorliví stať sa sebestačnými. ..."
 
 
Vydal Slovenský spisovateľ v roku 1966. Přeložil Karol V. Rypáček. Tehdejší cena: 20,50 korun. Počet stran: 256.
 
Fotografie autora, pana Trygveho Gulbransena: 
 
 
 

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz