SEDM ARCHANDĚLŮ

 
 
Knížka je už od pohledu krásná - pevná vazba, přebal, kvalitní křídový papír, bohatě ilustrovaná. Podtitul zní "Rytmy inspirace v dějinách kultury aa přírody".
Dočteme se zde podrobně o působení sedmi archandělů - Gabriela, Rafaela, Anaela, Michaela, Samaela, Zachariela a Orifiela. Jsou podrobně popsány epochy, ve kterých působili a jakým způsobem. Knížka obsahuje množství grafů, diagramů a přehledných tabulek. Autor RNDr. Emil Páleš, CSc. je známý studií o archandělech a andělech "Angelologie dějin".
 
 
Ukázka (str. 60 - 61):
Pouze ze zvyku jsme se přestali ptát a žasnout nad tím, kde se vzaly vyspělé kultury Mezopotámie a Egypta, které kolem roku 3000 př. Kr. jakoby spadly z nebe. Starší egyptologové si tento kulturní šok vysvětlovali tím, že egyptskou kulturu založila neznámá rasa na vyšším kulturním stupni, která se usadila v údolí Nilu. Archeoastronauti pátrají po učitelích - civilizátorech, kteří přiletěli v kosmických lodích. Sami Sumeři a Egypťané připisují vznik svých civilizací zásahu slunečních bohů (Utua a Hora). Králové první dynastie Egypta a Uruku se pkládali za syny Slunce, kterým sluneční bůh dopomohl k vítězství. V téže době (kolem roku 3080 př. Kr.) vypráví Mahábhárata o vítězství synů Slunce (Páduovců) nad syny Měsíce (Kuruovci). Nehovoří o ničem jiném než o vystřídání gabrielského období michaelským, jež se odehrálo před 5000 lety.
V každém dalším michaelském období pozorujeme, jak sluneční kulty ožívaly po celém světě. Ať už je to perský a řecký kult Ahura Mazdy a Apollóna po roce 600 př. Kr., japonský kult Amaterasu a římský Sol Invictus kolem roku 300, nebo indický a incký kult Súrji a Intiho kolem roku 1300. Pokud si na časovou osu zakreslíme nejznámější sluneční hrdiny, počínaje Gilgamešem, přes Persea, Herakla, Orfea až po svatého Jiřího a moudrou Kateřinu, zjistíme, že se objevovali v michaelském rytmu. Jestliže shrneme všechna zjevení Michaela izraelským patriarchům a prorokům, vidíme, že přicházela ve slunečním rytmu. Spočítáme-li křesťanské světce se slunečními atributy (palma nebo slunce na hrudi, jako Tomáš Akvinský), vidíme, že tvoří tentýž rytmus, v jakém si sluneční insignie osvojovali předkřesťanští králové dávno před Kristem.
 
 
Ukázka 2 (str. 95):
Sférické tvary jsou Saturnovou signaturounve stavitelství. Už prehistorické orifielské doby se hemží kruhovými příkopy (rondel), kamennými kruhy (kromlech) a kupolovými stavbami (tholos). Nezřídka sloužily kruhové stavby jako observatoře a hrobky. Kupole chrámů symbolizovaly hvězdnou klenbu a zároveň lidskou lebku (pól smrti, kde neustále odumírají buňky).
Na přelomu letopočtů se světová architektura opět jednou zakulatila. Nejen díky římským obloukům, klenbám, kupolím a rotundám, ale také díky parthským kruhovým městům a indickým stůpám. Římské Koloseum a Panteon mají okrouhlý tvar, stejně jako římská tóga. Další rozkvět zažilo obloukové tvarosloví v románské a mozarabské architektuře kolem roku 1000.
A kolem roku 1600 se kromě vítězných oblouků projevilo ve španělské módě, která si získala celou Evropu. Šaty se skládaly ze samých válců, kuželů a koulí. Symbolem této módy se stalo okruží kolem krku. Oděvy vykládané kameny a vyztužené kosticemi znehybňovaly člověka do té míry, že mu dovolovaly pohybovat se jen strnule, pomalu, důstojně. Dobře se hodily k přísně sešněrovanému dvornímu ceremoniálu španělské absolutní monarchie.
 
 
Sedm archandělů, autor Emil Páleš, vydalo nakladatelství Sophia v roce 2007, počet stran: 142.
 
 
 

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz