CITADELA

 
 
Poslední díl mysteriózní série - trilogie - z jihu Francie. Prolíná se minulost se současnotí, tajemno a realita si opět podávají ruce.
Nejslabší a také nejdelší příběh z celé série (Labyrint, Hrobka, Citadela). Příběh autorka zasadila do let 1942 - 1944, tedy do druhé světové války a okupace Francie. Paralelní příběh je zasazen do čtvrtého století - rok 342, kdy se jistý Arinius snaží ukrýt tajemný Kódex, který se stále mocnější církev snaží zničit. Tento Kódex hraje zvláštní úlohu také v roce 1944...
Opět se zde setkáváme s tajemnou postavou Audrica Baillarda, kterého známe z prvního dílu trilogie jako Saïheho, a který umřel v prvním díle, a to v roce 2005, v jeskyni labyrintu jako velmi starý muž. Takže tahle postava žila více jako 700 let.
Citadela je jméno odbojové skupiny, tzv. "makistů", která bojovala proti okupantům a kolaborantům; a zároveň je to jméno domu v Coustausse, kde v létě pobývaly naše hrdinky: Sandrine a Marianne Vidalové a další postavy.
Příběh je plný krutosti a hrdinství, na mně až příliš! Toho jsem se obávala, když jsem zjistila, že se děj odehrává v době druhé světové...
Hrdinové a hrdinky tohoto příběhu většinou skončí špatně. Nelidská krutost nacistů, gestapáků a jejich přisluhovačů z řad kolaborantů zmaří životy našich hrdinů neobyčejně krutými způsoby. Fakt - čtení pro otrlé! Zvládla jsem to přečíst, ale trvalo mi to dlouho. Musela jsem se k pokračování ve čtení nutit. Již nikdy více!
To však nesnižuje nesporné kvality románu a také kvalitu autorky. Dílo je dokonale vyvedené, prostě profesionální.
Nemyslím si, že bych ještě někdy měla chuť přečíst si toto dílo ještě jednou. Ukrutnosti, mučení, pronásledování, krutá nespravedlnost a vraždění lidí - to mi nedělá dobře. I když je to jen fiktivní příběh, krutost z něho jen kape... Přesvedčete se v ukázce.
 
 
 
Ukázka - str. 611 - 612):
 
"Otče, spovedám sa zo svojich hriechov."
Bol piatok osemnásteho augusta a Katedrála Saint-Michel bola tak skoro ráno prázdna. Bol tu iba on a kňaz. Authié to tak chcel. Nemienil dopustiť, aby niekto iný počul jeho spoveď.
Nesedel, radšej kľačal. Cítil chlad kamennej podlahy, ako mu preniká cez nohavice do kolien, a ten asketický pocit ho utešoval. Ruky mal voľne spustené pri bokoch, hrial ho hlboký pokoj a moc, čo plynula z vedomia, že bojuje za správnu vec. Veril, že takto sa možno cítili križiaci. Svätí bojovníci vo svätej, spravodlivej vojne.
O niekoľko dní bude po boji. Sandrine Vidalová ho už dvakrát prekabátila. Dvakrát ho porazila. Prvý raz lžami, druhý raz mlčaním. Vedel, že gestapáci, ešte aj Laval, ju obdivujú za to, ako zniesla výsluch a neprehovorila. Len málo mužov vydržalo tak veľa ako ona.
Authié ju neobdivoval. Tak ako inkvizítori z dávných čias, ani on neľutoval tých, ktorí sa rozhodli vzdorovať cirkevnému učeniu. Vedel, že neposlušnosť neprináša česť. Vidalová svojimi skutkami odmietla Písmo a postavila sa na stranu kacírov. Skutočnosť, že Kódex nemala, ho už nezaujímala.
Sandrine spolupracovala s nepriateľmi cirkvi, vedome im pomáhala. To mu stačilo.
Vtedy mu unikla, ale dlho na slobode nezostane.
"Klamal som a zahmlieval, aby som odhalil nepriateľov cirkvi," povedal. "Spojil som sa s tými, čo zapierajú Boha. Zanedbával som vlastnú duchovnú spásu." Na chvíľu sa odmlčal. "Tieto a všetky ostatné hriechy zo svojej minulosti úpromne ľutujem."
Kým Authié vypočítaval svoje hriechy, cítil spoza mriežky nemú hrozu kňaza. Spovedníkov strach doslova páchol, vymokal mu z pórov, razil mu z úst.

"V mene Otca i Syna i Ducha Svätého," vykoktal kňaz a ledva sa mu podarilo vysloviť rozhrešenie.
"Amen."
Authié sa prežehnal a vstal.
Spoza opaska vytiahol pištoľ a strelil cez mriežku. Svet sčervenel, krv zaliala kov a závesy aj staré ošúchané drevo. Authié vyšiel zo spovednice, pred hlavným oltárom pokľakol a kráčal naspäť chrámovou loďou.
Spovedné tajomstvo? Každý napokon prehovorí.
 
* * * * *
 
Kate Mossová. Citadela. Vydalo nakladatelství IKAR v roce 2013. Počet stran - 658. SLOVENSKY.
 

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz