"DEMOKRATICKÁ" PROPAGANDA

 
 
S hrdostí můžu o sobě prohlásit, že už jsem pamětnice. Proto píšu tento článek - už se mi zvedá žaludek z těch lží, polopravd a překrucování v dnešní době. Je možné, že "díky" tomuto článku mi zruší blog. Proto prosím - pokud se vám bude článek líbit, zkopírujte si ho. Případně sdílejte, jak jen můžete. Jsem smířená s tím, že tímto článkem můžu přijít o své stránky, které jsem založila již v roce 2006.
Vyrůstala jsem v době NORMALIZACE - sedmdesátá léta minulého století. Padesátá a šedesátá léta nepamatuji, nemůžu proto podat svědectví o té době, ale o tom, jak jsme žili v normalizaci, tak to je jiná. Žilo se nám nádherně. Co mi dnes mladí ani nemůžou uvěřit je, že já s manželem jsme dostali bydlení - luxusní bydlení - hned dvakrát, a to - kdo nesedí, ať si raději sedne - ÚPLNĚ ZADARMO!!! A nespláceli jsme byty, jen jsme normálně platili nájem.
Když jsem se vdala, můj muž začal pracovat v Považských strojírnách v Považské Bystrici. Hned zažádal o byt. Musel podepsat glejt, že bude v strojírnách pracovat dvacet let a po třech měsících jsme dostali fungl nový čtyřpokojový byt! Podnikový. Tehdy všechny velké podniky stavěly pro své zaměstnance byty. Na zařízení bytu jsme dostali manželskou půjčku.
Všechny velké podniky - všechny byly národní - stavěly nejen byty, ale také ubytovny pro svobodné, a měly vlastní učiliště. Já jsem studovala na škole, která patřila Gumárnám 1. máje v Púchově. Měli jsme nádhernou školu! Gumárny, jako ostatně všechny velké podniky, měly své vlastní zdravotní středisko! Své vlastní zubaře a dokonce i psychologa! Veškerá zdravotní péče byla zcela ZDARMA! Ale také vysoce kvalitní. Stejně tak školy! Považské strojírny měly dokonce vlastní nemocnici!
Po třech letech jsme se s manželem rozhodli přestěhovat se na Moravu, do Břeclavi. Napsala jsem do podniku FOSFA, národní podnik, Poštorná; zda je možné u nich pracovat a dostat byt. Ano! Předchozí smlouva na byt v Povážské Bystrici se jednoduše zrušila vrácením bytu. V Poštorné můj manžel pracoval tři měsíce a opět jsme dostali od podniku nádherný, luxusní, úplně nový byt 4+2! Opět manžel podepsal smlouvu, že vydrží v podniku pracovat dvacet let - a po té době přejde byt do našeho vlastnictví... Myslíte, že tohle všechno je jen pohádka? Omyl! Tohle jsem zažila! Takhle to bylo. Ten dneska tak proklínaný bývalý režim, měl největší péči právě o rodinu. Všechno pro lidi, všechno pro rodinu.
 
 
Je fakt, že jsme nemohli cestovat po celém světě. Ale v naší vlasti jsme mohli jet na dovolenou kamkoli libo, a to - podržte se - opět zcela zdarma! Dokonce i cesta byla hrazena! Bylo to přes ZV ROH - Závodní výbory Revolučního odborového hnutí, zkrátka - odbory pracovaly jinak. Každý si mohl zažádat o poukaz na rekreaci a vybrat si, kam chce jet. Já již na učilišti jsem jela ve třeťáku k Macháči, a ve čtvrťáku do Špindlu. Měla jsem pětileté studium, zakončené maturitou. Pak jsme spolu s manželem jeli na rekreaci do Karlovy Studánky. Tehdy byly vypravovány speciální ROH vlaky. Strava na takové rekreaci byla samozřejmě zcela zdarma. Fantazie? Utopie? Ne, ještě nás je mnoho žijících svědků, kteří to zažili a zakusili. Ptejte se těch dřívě narozených.
Veškeré paneláky, které uvidíte v České republice, či na Slovensku - stavěli ti proklínaní komunisti. málo se ví - spíše vůbec neví - že drobné podnikání bylo i v té době možné. Moje maminka měla "živnosťák" na strojové pletení svetrů a normálně odváděla daně.
Každý měl práci a zajištěné živobytí. Neexistovali bezdomovci, ani žebráci. Každý měl kde bydlet. Kdo pracovat nechtěl, nebo nechtěl platit alimenty - bručel v báni... Nevím, jak se žilo například úředníkům, učitelům, zemědělcům. My jsme byli dělníci - v té době taková malá šlechta. Byty existovaly ještě státní, ale na ty čekalo dlouho. Pak družstevní - tam se musel nějaký obolos investovat.
 
 
Samozřejmě, každá doba má dvě tváře. Také minulý režim měl i svou temnou stránku. O nějakých "disidentech" jsem se dověděla až po "sametu". Kdo chtěl studovat, nebo chtěl nějakou funkci, musel mít ten správný kádrový profil. Neexistovala duchovní literatura, ale vycházely vysoce kvalitní literární díla. Knihy byly levné, již coby studentka jsem si mohla dopřát každý měsíc nějakou novou knížku. Na naši první ledničku jsme čekali 3 měsíce. Podobně to bylo s pračkou. Televize byla tehdy jen černobílá, ale to je normální, barva byla až mnohem později. Nejlépe se však měli zelináři, řezníci, ředitelé, šmelináři, veksláci... To je v každé době stejné - kdo nechce pracovat a je dost podnikavý, najde si cestičku.
Jako studentka jsem se stala kandidátkou KSČ. Nebylo možné stát se členem hned, předcházela tomu dvouletá lhůta, kdy byl člověk jen "kandidátem". Ano, tohle jsem také na vlastní kůži zažila. Byla jsem kandidátkou KSČ. Když jsem dokončila školu a začala jsem pracovat, zjišťovala jsem, že to všechno je jaksi jinak. To, co do nás hustili ve škole, byly jen kecy. Ideologie. Propaganda. Skutečnost byla jiná. Bez protekce se člověk nikam neposunul. Rozhodla jsem se, že do KSČ nevstoupím, že po ukončení kandidátské doby to prostě hodím za hlavu. Takže jsem se dostala pod drobnohled a byla jsem pronásledována. Co chvíli mne odváděli k nějakému vysvětlení. Jednou dokonce hned ráno, po noční šichtě si mne vyzvedli přímo doma. Nakonec jsem podlehla. Později, když jsem již měla děti, jsem byla popotahována kvůli tomu, že nechodím na pravidelné (a povinné) schůze KSČ.
V obchodech nebylo tolik zboží, co teď, ale všechno potřebné k životu se koupit dalo. Nestrádali jsme. Na výjezd do "kapitalistické ciziny" - tak to bez protekce, dlouhého vyběhavání za papíry a devízového příslibu nešlo. Republika byla zadrátovaná. Zahraniční zboží, například rifle (džínsy) bylo možné koupit pouze v Tuzexu za tzv. "bony". Ale veškeré zboží bylo ve vysoké kvalitě! Obzvláště jídlo.
 
 
A dnes? Vždyť to vidíte sami. Všechno je v rozkladu. Školství, zdravotnictví, sociální zabezpečení, bezdomovci a žebráci na každém rohu - všechno špatně... Neexistuje spravedlnost, jen se uplatňuje "právo" - zákony. Věznice jsou plné nevinně vězněných, jen se o tom nemluví. V tomto směru je to mnohem horší nez za komunistů. Všechno je prohnilé. Propaganda v médiích a ve školách je rafinovanější, politika protilidská, rodinu vyhazují na smetiště. Děti nemůžete jen tak poslat na hřiště. Musíte se bát, že jim někdo ublíží, anebo na vás pošlou sociálku.
Svoboda slova je chiméra, něco takového není. Každý, kdo má jiný nazor, než ten, co hlásá zmanipulovaná televize, okamžitě se stává extrémistou, proruským zaprodancem, rasistou, xenofobem, a tak dále. Volby jsou vždy zmanipulovány. Zákony se dělají jen ve prespospěch tunelářů, zlodějů a jiných parazitů, kteří si neumí vydělat na chleba rukama ani hlavou. Překrucování a přepisování dějin. Vlastenectví se považuje téměř za zločin. Řádění sluníčkářů, politických neziskovek, havloidů je bezbřehé. Vymývání hlav - hlavně ve školách - nezná mezí. Každá nemravnost je vychvalována a preferována téměř jako svatost. Že spousta lidí žije pod hranicí chudoby, že děti nemůžou chodit na obědy ve škole (jejich rodiče na to nemají), že na léčení vážně nemocných dětí se musí sbírat víčka z plastových lahví, že důchody jsou tak nízké, že jen těžko pokryjí životní náklady a náklady na léky - no hnus, velebnosti! Nic z toho nebylo možné v bývalém režimu. Ať se na to dívám z kterékoli strany, za komunistů nám bylo po všech stránkách lépe!
Rok 1989 - to je rok obrovského podvodu. Byli jsme podvedeni. Slibovali nám demokracii - ale tu dosud nemáme. Místo toho je zde korporátní fašismus, demokratura. Vtrhli k nám jako velká voda různé korporace, zaplavili náš trh. Zničili veškeré sociální jistoty, rozbili rodiny, veškerou morálku a lidskost. Také jsem se nechala oklamat. Také jsem stávala na náměstí a naslouchala projevům. Nebylo lehké se v tom zorientovat, najednou bylo opět všechno jinak! Trvalo  mi celé dvě desetiletí, než jsem pochopila, co se tehdy vlastně stalo. Moc v naší vlasti převzal někdo jiný. Žádnou svobodu nám to nepřineslo. Ano, můžeme cestovat po celém světě - ale kolik z nás si to může dovolit? Obchody jsou narvané zbožím, většinou zbytečným. Kdo potřebuje padesát druhů zubních past? Za komunistů mi stačil Elmex, a to byla jedna z těch dražších zubních past. Všeho je jaksi příliš moc, neprodané potraviny ze supermarketů se vyhazují - jsou to tuny jídla! O politice raději pomlčím.
Moji drazí, přátelé, nevěřte současné propagandě. Hledejte si informace jinde. Alternativní média vám pomůžou pochopit, v jaké době žijeme, co se to, sakra, s tím světem děje?
Já poslouchám Svobodný vysílač a Svobodné rádio. Na správy v televizi se nedívám vůbec - úplně je ignoruji. Než televizní noviny - to si raději pustím nějakou telenovu. Pohádka jako pohádka, je to jedno.
 
 

Diskusní téma: "DEMOKRATICKÁ" PROPAGANDA

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz