1. ČÁST

 

Když jsem byl v roce 1993 v Kanadě a v USA, byl jsem překvapen, kolik je tam obézních lidí. Vidět tam štíhlou holku v tehdejší době bylo stejně vzácné, jako vidět obézní holku u nás v Československu. Byla to rarita, kterou jsem si fotil, abych ji ukázal známým.

Od té doby se vše změnilo. V Čechách je dnes zrovna tolik obézních lidí, jako tenkrát v Americe. Na vině není tedy bílý chleba, jak jsem si tenkrát myslel.

Znáte někoho, kdo si přeje být tlustý?

Poznal jsem jenom jednoho člověka, který si přál být tlustý. Když byl kluk, chodil bos a v roztrhaných kalhotách, jedl jen jednou denně a pracoval s rodiči na farmách při sklizni úrody. Tehdy si přál být tlustý a bohatý. Ovšem dnes mu obezita vadí a pracuje na tom, aby se své nadváhy zbavil.

Ve středověku byli hubení chudí lidé a tloušťka byla spojována s bohatstvím. V časech feudalismu si proto chudí lidé přáli být tlustí. Mnozí z toho vyvozují, že dnes jsme obézní, protože se máme příliš dobře.

Doba se však velmi změnila. Dnes je obezita doménou lidí na nejnižším ekonomickém řebříčku (tedy alespoň v průmyslově rozvinutých zemích). Bohatí a úspěšní lidé se většinou snaží být štíhlí, protože chtějí být zdrávi, žít dlouho a pořádně si své bohatství užít! (Mimochodem – víte, že majitelé tabákových firem nekouří? Proč asi?)

A hlavně – já neznám nikoho, kdo by si přál být tlustý – bez ohledu na jeho finanční poměry! Nikdo nechce mít ani nadváhu! Znáte okolo sebe nějaké lidi, kteří se snaží, chodí do fitness cvičit, drží diety, jedí nízkotučné výrobky, chodí na odstraňování tuku – a přes všechnu snahu jsou stále obézní, mají velká břicha, velké zadky, nebo tlusté nohy? Jak to, že před 20ti lety tyto problémy u nás nikdo nemusel řešit?

 

 

Není to tak dlouho, co fitness centra neexistovala. Tehdy by se neuživila. Dnes je jich jako máku. Když se však rozhlédneme kolem sebe, je vidět, že to vůbec nepomáhá.

Děje se zde něco, co jen málokomu dochází.

Máme tu doslova epidemii obezity, která narůstá do kolosálních rozměrů. V r. 2012 poprvé v historii lidstva zemřelo víc lidí v důsledku obezity, než kolik jich zemřelo v důsledku hladu! A bude hůř.

 

Proč se to dnes lidem řešit nedaří? Odpověď najdeme tam, kde bychom ji nečekali – v ekonomice!

 

Vznikl zde mocný potravinářský průmysl, jehož akcionáři mají zájem vydělat na nás co nejvíce peněz. Jsou dvě cesty, jak více vydělávat:

1) levněji vyrobit

2) více prodat

 

 

 

 

 

Levná výroba došla tak daleko, že řada potravin, které jíme, se už pouze tváří jako potraviny (příkladem jsou masové párky bez masa). Vyrábí se umělé, mrtvé potraviny, plné náhražek a výplní, které se chemicky upraví a parfémují tak, aby vůbec měly chuť a vůni toho, za co se vydávají. Jíme odpadky. Kdyby lidé viděli, jak a z čeho se vyrábí tyto „potraviny“, nikdy by je nedali do pusy a někteří by dokonce zvraceli i z toho, co snědli před půl rokem…

Mimochodem – víte, jak vznikla nemoc šílených krav? Kafilérie, které mají zodpovědnost za likvidaci uhynulých zvířat, zpracovávají těla těchto zvířat na „krmnou moučku“, se kterou pak velkoproducenti levně krmili krávy. Z krav tak výrobci potravin udělali masožravce a dokonce i kanibaly, což vedlo ke vzniku té strašné nemoci. A pro zlevnění krmení dobytka dávali krávám do krmiva i sušený slepičí trus…

Informace o tom postupně pronikají na veřejnost díky internetu (například pořad „Peklo na talíři), některým zvídavým novinářům (časopis d´Test) a také díky knihám. Příklad „nastavování“ jídla výplněmi najdeme třeba i v knize „Doba jedová“ profesorky A. Strunecké, v kapitole Aféra melamin.

Děje se tu však ještě něco horšího. Aby tyto společnosti více prodaly, přeměnili řadu potravin v návykové látky. Všimli jste si, jak se mění chuť některých pochutin? Jak silně voní a jakou mají pronikavou chuť(například některé čokolády)? A ty zářivé barvy! Chemické parfémy a příchutě jsou už tak silné, že vybičovávají naše chuťové buňky až k „chuťovému orgasmu“.

Do potravin i pochutin se přidává řada chemických látek, jako Glutamát sodný, rafinovaný cukr, bílá mouka a droždí (najdete je i v potravinách, kde dříve nikdy nebyly) a to změní trávící pochody v našem těle tak, že vznikne návykovost, takže přímo fyzicky toužíme po dalším a dalším soustu, dokud nejsm nacpáni k prasknutí.

(Pokud máte otazníky okolo droždí: dříve se při pečení chleba nepoužívalo droždí, ale kvásek.)

 

 

 

 

Existuje vědecký obor, zkoumající, jak vytvořit drogovou závislost. Kupodivu neslouží drogovým dealerům, ale potravinářským gigantům! Michale Moss, autor literatury faktu, ověšený mnoha oceněními, ve své knize „Sůl, cukr, tuk, aneb Jak nás velcí potravinoví giganti učí závislosti“ o tom píše:

Nadnárodní společnosti používají vyšetření magnetickou rezonancí (MRI) ke zkoumání, jak na naše smysly působí potraviny. Například, jak použít cukr, aby ‚rozsvítil‘ mozek stejným způsobem, jako kokain.“

Moss po tříletém pátrání, jak funguje věda o návykové, nezdravé stravě, ve své knize odhalil, že cílem těchto společností je dosáhnout u konzumentů „vrcholu blaha“, což zákazníka nutí vracet se stále znovu a znovu a chtít stále víc a víc.

Chemici přišli na to, že nejjednodušeji a nejlevněji toho lze dosáhnout narušením chemické struktury cukru, tuku a soli, změnou jejich složení.

Chemici v Nestlé například přeměňují rozložení a tvar kulovitých částic tuku, aby ovlivnil „pocit v ústech“ a vyvolal maximální chuťový zážitek, který vám nedovolí přestat jíst. Už jste to někdy zažili?

Vědci ve firmě Cargill zase drtí sůl na tak jemný prášek, že naše chuťové pohárky jsou zasaženy tvrdě a rychle a brambůrky a křupky jsou prostě neodolatelné.

Zajímavé je, že přesně o této věci psal světoznámý ekonom, profesor Paul Zane Pilzer, již v roce 2000! Pilzer ve své knize „Příští bilion“ doslova uvádí, že „obézní lidé jsou zkoumáni jako laboratorní krysy...“

 

 

V důsledku toho se přidává další aspekt trpíme podvýživou.

Prosím? To je snad vtip, ne? To se týká dětí v Africe nebo v Bangladéši, ale tady?

Ne, není to vtip. My sice máme plná břicha a přibíráme na váze, avšak nemáme skoro žádné živiny! Do mozku nám chodí stále signály: „potřebuji více živin“, a tak se cpeme zas a znovu, avšak stále máme nedostatek živin. Máme hlad, který nedokážeme ukojit.

Ten podporuje také vliv umělého sladidla Aspartamu, který se dnes také přidává téměř do všech potravin a nápojů, a který (kromě toho, že způsobuje asi 16 těžkých nemocí včetně cukrovky, poškození mozku a rakoviny) vyvolává nadměrné přejídání (jak objevil profesor neuropatologie a psychiatrie John Olney).

 

 

 

 

Diskusní téma: 1. ČÁST

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz