SUP A SOKOL

 

Letí si loupežný sup, letí, letí, pak sedne uprostřed skal při sokolím hnízdě a zakřičí na sokola:

"Ve jménu mých práv, vyslechni mne!"

"Co chceš?" ptá se sokol.

"Chci tě zabít a sežrat", odpoví sup.

"A proč ti tolik záleží na mé zhoubě?"

"Jaká hloupá otázka a jaký nedostatek vzdělání! V mém rodném hnízdě mám málo místa, takže chci zabrat to tvoje, abych měl kam umístit své mladší syny. Za druhé - mám svou vlastní supí politiku a té tvé bytí překáží. Za třetí - zpíváš jiným hlasem než já a nemiluješ mne."

"Mluvíš o mém hlasu - je takový, jaký mi Bůh dal. A mé city? Proč bych tě měl milovat?"

"Na tom nezáleží. Vím jen to, že mám zabít a sežrat každého, kde mne nemiluje."

"Takže, kdybych tě miloval, nezabil bys mne?"

"Ach," odpoví sup, "kdybys mne miloval, dal bys mi dobrovolně své hnízdo a stejně dobrovolně by ses nechal sežrat, aby se moje tělo mohlo pěkně zaoblit a stučnět."

"Takže bych neunikl záhubě?"

"Samozřejmě, že ne. Ale smrt jako dobrovolná oběť by ti přinesla větší čest!

Chvíli bylo ticho.

"Co má být, stane se...,"řekl pak sokol. "Ale řekni mi, můj drahý, kdo tě naučil takto uvažovat?"

Když to sup slyšel, zvedl hlavu a řekl s velikou pýchou:
"Hlupáčku, copak nevidíš, že mne dva roky vychovávali v zoologocké zahradě v Berlíně?"

"Tak...," odpoví sokol. "Nuže, pak moje naděje spočívá pouze v Bohu... a trochu i v mém zobáku!"

(Henryk Sienkiewicz)

Zdroj:

Časopis Médium, číslo 10/2017, strana 6

 

Diskusní téma: SUP A SOKOL

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz