JAKÝ POSTOJ, TAKOVÁ ODEZVA

 

Před domem na lavičce seděl dědeček se svým vnukem. Uslyšeli auto projíždějící po prašné cestě, která vedla kolem domu a jen málokdy po ní někdo cestoval.

Když je řidič auta s cizí poznávací značkou spatřil, zastavil a zeptal se na cestu do blízkého města. Dostal od dědečka odpověď a zamířil zpátky k autu. Po několika krocích zaváhal, otočil se a rozpačitě oslovil starého muže: "Řekněte mi, pane, jací jsou tady v okolí lidé?" "Proč se ptáte?" povídá dědeček. Cizinec přistoupil o pár kroků blíž a řekl: "Právě jsem odjel z města plného hlupáků. V životě jsem nepotkal tak nepřátelské lidi. Bydlel jsem v tom městě více než rok a nikdy jsem se s ním nezžil." "Počítám, že stejné lidi najdete i tady v okolí," odpověděl dědeček. Cizinec se rozloučil a odjel. Vnuk se zatvářil zmateně, ale nic neříkal.

Za několik hodin u stavení, kde ti dva stále ještě seděli před domem, zastavilo další auto. Řidička se širokým úsměvem na tváři přišla po pěšince k domu a zeptala se na cestu do téhož města. Pokyny si pečlivě zapsala a pak se též zeptala: "Povězte mi, jací jsou tady v okolí lidé?" Dědeček se znovu otázal: "Proč se ptáte?" "Víte, stěhuji se sem z jednoho městečka, nejmilejšího, jaké si člověk může přát," odpověděla žena s úsměvem. "Díky těm lidem jsem se tam cítila opravdu jako doma. Sousedé byli velmi přátelští. Měla jsem pocit, jako bych tam bydlela celý život."

"No,"  řekl dědeček, "stejné lidi najdete i tady v okolí." Žena nastoupila do auta a odjela. Chlapec se obrátil na dědečka a ve tváři měl zmatený výraz. "Dědo, proč jsi těm cizincům dal na stejnou otázku opačné odpovědi?" zeptal se. Dědeček položil chlapci ruku na rameno a odpověděl: "Protože, hochu, záleží na postoji každého z nás k ostatním, jaká bude odezva okolí. Lidé jsou po celé zemi skoro stejní."

(Z letáčku s rozpisem bohoslužeb farnosti Jámy)