RŮŽE

Vyšla jsem do zahrádky obdivovat krásu květin a zkontrolovat, jak se jim daří, zdali něco nepotřebují. Sklonila jsem se nad temně rudou, právě rozvíjející se růží a přivoněla. Nádhera toho květu i jeho vůně mne okouzlily. Můj Pane, nacházím Tě i v této růži. Podáváš mi své srdce v tomto krásném květu. Díky, Pane. Rozhlížím se a sytím se krásou a barevností růží. Každá je jiná. Každá je nejkrásnější, protože je od Tebe. Vytvořit takovou krásu, takovou pestrost, můžeš jen Ty, Pane. A já nemůžu jinak, nežli srdcem naplněným láskou šeptat: děkuji....

(Napsáno v roce 1999. Vyšlo v občasníku "Orientace 2000" v Poštorné.)