DÉŠŤ

   

              

Poslední kousek prádla jsem pověsila a sedla si do koutku na starý, odřený, dávno vyřazený divan. Půda je plná právě vypraného, vonícího prádla. Venku tiše prší. Vzduch voní. Zaposlouchávám se do snivé hudby deště, vdechuji jeho vůni a mé srdce ti letí vstříc, můj Pane. I v tom dešti Tě poznávám. Tklivá melodie dešťových kapek mi vypráví o Tvé lásce a o Tvém požehnání. Země i lidé, všechna stvoření potřebují vodu. Jak jsi štědrý, Pane! Spolu s vodou dáváš i duši oblažující melodie padající vody. Člověk jednoduše řekne - prší. Ale ono prší pokaždé jinak, hudba deště je vždy jiná. Bouřka bujaře plýtvá energií i tóny. Vytrvalý drobný déšť je plný melancholie a snění. Děkuji Ti, Pane, za déšť. Za velkolepé symfonie i něžné písně. Děkuji Ti za Tvé obdarování , děkuji, že i v dešti Tě můžu nacházet, poznávat a milovat.

(Napsáno v roce 1999 pro farní časopis "Orientace 2000" - farnost Poštorná) 

        

        

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz