6. ZASTAVENÍ

 
 
Veronika podává Ježíšovi roušku.
Ježíš ji Veronice vrací s otiskem svého obličeje.
 
Znamení: Něžně hladí dítě po hlavičce.
 
Také zde nejdříve vidíte hlučnou scénu a potom místo zahalené v tichu: Brána, odkud oba vyšli a kde opět zmizeli, je nyní zavřená, náměstí je prázdné.
Potom opět spatříte postavu Veroniky s rouškou a říkáte spolu s ní:
 
"MŮJ PNE A MŮJ SYNU, ODPUSŤ JIM, NEBOŤ ONI SE NEODVÁŽILI."
 
Neemyslíte přitom na Veroniku a dítě, nýbrž na ostatní, kteří nenašli odvahu vystoupit z davu a něco udělat. Pán se na ně sice podíval, ale neulpěl na nich pohledem jako na Veronice a dítěti. Veronika má oporu, aby se rozpomněla, v roušce, ale nyní i ve vědomí, že na ni Pán upřel svůj pohled; má jistotu, že na ni myslí.
Kdo se k něčemu odhodlá, přirozeně se tak vydělí, kdo ne, zůstává v davu, je pouze součástí celku a tak je také vnímán. Kdo se odváží z davu vystoupit, upoutá na sebe pozornost a je posuzován jako jednotlivec. Chce-li někdo individuální zájem Páně a jeho požehnání získat, měl by to dělat právě tímto způsobem - najít odvahu a odhodlat se k činu.
Příležitostí je pořád dost. Nikdy nevíte, kdy narazíte. Vystoupíte s nějakým názorem, který není běžný, přihlásíte se k určitému přesvědčení, k určitým hodnotám, které právě nejsiu v módě. Riskujete, že se zesměšníte, třeba tím, že se budete modlit , nebo že se poeticky vyjádříte o něčem, co ostatní vnímají čistě racionálně. Prokazujete odvahu a tím se prezentujte jako Veronika. Dostává se vám proto od Pána zvláštní pozornosti, myslí právě na vás.
Je-li to pro vás důležité, neboť jste se někdy dostali do situace, kdy jste měli jedanat a nejednali, a pokud cítíte potřebu, můžete dodat:
 
"PROMIŇ MI, ŽE JSEM NENANŠEL ODVAHU."

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz