4. ZASTAVENÍ
Ježíš se potkává se svou matkou.
Znamení: Hledí si vzájemně do očí.
Řeknou pouze: "Můj synu!" a "Maminko!" Probíhá mezi nimi vnitřní rozhovor.
Znovu si nejdříve představujte tu neklidnou situaci, s křikem a celým tím pohnutým děním, až do okamžiku, kdy matka a syn na sebe pohlédnou a nastane ticho, vše oněmí, ustane, čas se zastaví. Přesně v tomto okamžiku se přeneste do příštího rána. Matka stojí úplně stejně, dívá se úplně stejně. Ale syn už tu není, ani ostatní lidé tu už nejsou, nikdo. Místo, cesta, domy, to vše je stejné, ovšem zahalené do ticha.
Znovu si představte postavu matky a říkejte s ní:
"MŮJ PANE A MŮJ SYNU, ODPUSŤ NÁM, ŽE JSME VŠE NEPROHLÉDLI A NEPOCHOPILI."
Říká "nám", protože nemluví jen za sebe, nýbrž i za všechny ostatní, kteří na tom byli stejně.
Potom můžete zase přidat:
"ODPUSŤ MI, ŽE JÁ JSEM VŠECHNO NEPROHLÉDL A NEPOCHOPIL."
Když se někdy zaměříte na to, jestli opravdu plně a intenzivně prožíváte situace, v nichž se ocitáte, zjistíte, že jen v relativně malé míře. To, co vám život přináší, často vůbec nevnímáte, nebo alespoň ne vědomě.
Představte si, že se setkáte s určitým člověkem a o den později se dozvíte, že tento člověk zemřel. Pak budete patrně myslet na toto poslední setkání a napadne vás, co všechno zůstalo nedopovězené. Co všechno bylo možné vidět, připomenout, říci. Prožíváte-li loučení s blízkým člověkem nebo jinou emocionálně vypjatou situací, máte pocit, že si tento okamžit budete pamatovat navždy. Dokonale vnímáte tu chvíli všemi smysly, chcete ji zachytit do posledního detailu. Pamatujete si, co kdo řekl, jakým hlasem, co se ve vás odehrávalo, víte, jaké bylo světlo, jestli svítilo sluníčko, cítíte vůně. Nic nepřehlédnete, nic vám neujde. O tuto intenzitu prožívání jde zde. Poste o odpuštění, že vždycky všechno neprožíváte na sto procent, že všemu nevěnujete dokonalou pozornost.
Tento způsob - nebo spíš nezpůsob - je pro člověka typický. Velmi často jste někde přítomni, ale myšlenkami jste zcela jinde. Na cestě domů, na dovolené, s úplně jinými lidmi. Představujete si, co bude za hodinu, zítra, za týden. Také vaše pocity mohou být jinde. Znamená to, že vnímáte a prožíváte nedokonale, tak nějak napůl. Je třeba se neustále přivádět do stavu uvědomělého prožívání, kdy nejméně na vteřinu, při soustavném cvičení možná i na trochu déle, jste opravdu stoprocentně tam, kde se právě nachází vaše tělo. Zpočátku je to únavné a vyžaduje to hodně cvičení. Je to však jedna z nejlepších cest k tomu, čemu říkáte "osvícení".