KONEC DĚJIN? 

 
 
 

Aneb, co bude dál po 11. září 2001

Je jasné, že mnoho lidí již delší dobu očekává blízké a rychlé ukončení lidských dějin, a to způsobem katastrofickým. Posledním spolehlivým datem měl být konec roku 2000 a začátek nového tisíciletí. Nic takového se však, jak je vidět, nestalo. Tragédie 11. září 2001 a následující vývoj jako by podporovaly nová očekávání v tomto směru. Ale to není nic nového pod sluncem. Katastrofickými proroctvími jsou protkány celé lidské dějiny. Především konce význačných časových období, zejména konce tisíciletí, přímo přitahují taková očekávání. Hlavní motivy těchto proroctví jsou téměř shodné: hříšnost lidstva dostoupila již neúnosného stavu, a proto Bůh zasáhne, zahubí hříšníky a odmění spravedlivé.

Hříšnost lidstva je skutečně značná, ale tento zoufalý stav se line celými lidskými dějinami již od Adama, jen mění svoje formy a podoby. K tomu si dovolím připojit vlastní, pro dnešní dobu „hříšnou“ a „kacířskou“ myšlenku:

Stav lidstva má již mnoho staletí neustále vzestupnou tendenci a směr.

Ano, myslím tím, především ten stav, o který zřejmě jde hlavně – morální a duchovní. Ten hlavní bod obratu, který to všechno způsobil byl příchod, život a obětní smrt Ježíše Krista přibližně před dvěma tisíci lety. Tato skutečnost neobyčejně mocně zasáhla do dějin lidstva, ale ne tak, jak je to nejčastěji popisováno nebo vykládáno historickým a zevním způsobem. Působení Krista v dějinách celé země i v nejosobnějším životě každého z nás je skutečnost skrytá, vnitřní, mystická.

Mnohá proroctví přicházející z nejrůznějších směrů i časové údaje naznačují, že Jeho druhý příchod je nedaleký nebo, že žijeme v době Jeho přítomnosti. Toto časové určení je zřejmě blízko pravdy. Nejčastější myšlenkové schéma, které je všeobecně spojováno s druhým příchodem Krista, je, že nastává konec dějin, konečný soud, oddělení hříšníků a spravedlivých, ale především, že se tak děje v rámci všeobecné katastrofy. Jsou to však spíše projekce a přání lidí, než nastávající skutečnost. Žádné místo v Písmu o takové skutečnosti nemluví výslovně, a už vůbec ne konkrétně. Všechno jsou to podobenství a obrazy, jejichž obsah a význam mohou být i jiné. Nebylo a není správně rozuměno mnohým biblickým zprávám a jsou vykládány zjednodušujícím lidským způsobem.

 

 

O tom, že žijeme v době obnovené přítomnosti Krista, svědčila celým svým duchovním dílem i životem Boženka Cibulková, prorok současného i budoucího věku, žena, která byla po více než čtyřicet let v neustálém živém kontaktu s duchovními dimenzemi života. V této souvislosti bych se s vámi rád podělil o svědectví, které vydala v roce 1988. Toto svědectví si dovoluji předat, protože jsem spolu s jinými byl přímým svědkem jeho sdělení. Není mi známo, že by bylo někde písemně nebo jinak zaznamenáno. Moje podání není jistě doslovné, rozhodně však zachovává smysl a význam.

Na úvod musím připomenout, že na rok 1988 ukazovalo již několik let předem více nezávislých proroctví, jak ze světa, tak od nás, jako na rok konečné celosvětové katastrofy. Proroctví obsahovala i dost barvité zprávy s hrůznými podrobnostmi. Ti, kdo v té době byli ve styku s Boženkou, se jí, jako autority jimi uznávané ve věci vhledů do budoucích dějů, samozřejmě dotazovali a očekávali, co k tomu řekne. Boženka však delší období jen krčila rameny a opakovaně odpovídala, že k tomu nedostává žádný komentář (míněno z duchovního světa). Až najednou, již v průběhu roku 1988, v kruhu svých přátel oznámila, že nám k tomu musí sdělit něco důležitého, co zachytila z duchovních oblastí bytí. Následně řekla přibližně toto:

„Ano taková katastrofa, pohroma pro celé lidstvo v níž by mělo zahynout, je připravena.“

Do strnulého ticha, které nastalo, dále řekla.

„Bylo mi však ukázáno, že je to pouze plán duchů temnoty.“

A potom nám líčila, jak tyto démonické bytosti, působící v neviditelném duchovním světě, provázející lidský život od jeho prvopočátků a inspirující člověka k nejhorším zločinům, se nanejvýš agresivním způsobem dožadují, aby takovou trestnou sankci nad lidstvem směly již konečně vykonat. Poukazovaly přitom na zkaženost a hříšnost lidstva a přednášely dlouhý výčet konkrétních nepotrestaných zločinů a hrůz, které je, podle jejich názoru, k takovému zásahu opravňují. Dávaly přitom najevo svou zasvěcenost do neviditelného pozadí lidského života, kde byly obnaženy všechny hrůzné pohnutky, intriky, lidská zášť a nenávist i skryté zločiny, jak na osobních rovinách, tak ve všelidském rozměru. Boženka vnímala, jak tito duchové temnoty mají trestnou akci naplánovanou a připravenou až do podrobností a s přesným časovým rozvrhem. Cítili však, že k takovému zásahu musejí mít dovolení od Toho, proti komu se kdysi vzbouřili. Dobře vědí, že jen z Jeho dopuštění mohou nad lidstvem vykonávat veškeré tresty.

Do vzrušeného agresivního očekávání kladného vyslyšení jejich touhy však zasáhlo něco pro ně neočekávaného. Náhle se před nimi zjevil Ježíš Kristus ve Své světelné podobě a vesmírné pravomoci. A bylo jim řečeno, že přes jejich velikou chytrost a znalost mnohých pozemských situací i zasvěcení do zákonitostí hmoty, jako dominantní sféry jejich působení, neměli a nemají přístup k veškerému vědění, jak se domnívají.

Následně před nimi Kristus odhalil skryté dějiny spásy člověka. Byl jim ukázán skrytý význam Oběti Ježíše Krista na kříži a její hluboký vnitřní zásah do života lidstva. Bylo jim ukázáno, že od té doby až po naše časy protéká celými dějinami skrytý světelný pramen spásy člověka. Ten pramen sílící v proud a posléze v řeku tvořili všichni lidé, kteří se vnitřně spojili a ztotožnili s Kristem, zasvětili mu své životy a především připojili svoje obětní osudy k Jeho Oběti. Ten pramen protékal dějinami bez ohledu na nedostatečnost zevních křesťanských cest, bez ohledu na malý počet lidí, kteří jej tvořili, vzhledem k počtu celého lidstva. Bylo jasně řečeno, že všechny tyto oběti byly připojeny k Oběti Ježíše Krista jako plnohodnotné a právoplatné.

A nyní bylo duchům temnoty sděleno rozhodnutí:

Pro tento pramen spásy, skrytě protékající životem lidstva, kvůli lidem s ním spojeným, kteří jsou zároveň spojeni s celým lidstvem, je jim zabráněno vykonat jejich záměr. Navíc jim bylo sděleno, že toto rozhodnutí neplatí jen pro momentální situaci, ale je konečné a pro vždy trvale platné.

Boženka vnímala, že teprve v této chvíli se před duchy temnoty začal odhalovat skutečný význam a moc Kristovy Oběti. Pochopili, že je marný jakýkoli odpor a jakékoli akty, které proti ní vyvinuli, vyvíjejí nebo ještě vyvinou. Poznali, že je to událost již nezměnitelná, že od ní začaly postupně, ale již definitivně ztrácet moc nad lidmi. V tu chvíli naprosto všechny démonické bytosti účastné tohoto zjevení Krista couvly zpět.

Potom však přišlo sdělení, které bylo pro duchy temnoty přímo ohromující. Bylo jim řečeno, že Oběť Kristova a spása lidstva je nadějí i pro ně samotné. Bylo jim ukázáno, že je příčinou a možností i jejich vysvobození z mučivých stavů démonismu – možností i jejich spásy – která se uskuteční v budoucích dalekých kosmických epochách.

Na to nastal nesmírně působivý děj, akt který nemá obdoby v dosavadní historii vlády těchto agresivních temných démonických duchů nad lidstvem. Někteří z nich v ohromení před Kristem poklekli, někteří dokonce v úžasu padli na tvář!

Na doplnění Boženka sdělila, že vidí, jak některé z těchto bytostí, již začnou nastupovat procesy opouštění cest vytrvalých škůdců lidského života. Ty z nich, které i nadále zůstanou na ne­ústupných pozicích mohou působit již jen na osobních a rodinných polích života, polích skupinových, náboženských, národních a mezistátních vztahů, nesmějí však již způsobit globální katastrofu Země a lidstva.

 

 

Podle mého názoru jí vývoj v následujících letech dal za pravdu. Nastal rozpad komunistického ateistického soustátí a pak samotného Sovětského svazu, v důsledku toho i zánik základního bipolárního rozdělení světa na dva mocenské bloky přezbrojené jadernými zbraněmi, které mohly takovou katastrofu způsobit nejsnáze. Tento proces nepředvídaný a dosud nevysvětlený žádným ze světových analytiků, politologů a prognostiků byl skutečným „dějinným zázrakem“, dosud plně nedoceněným. Protože byl plodem milosti, související s novým přiblížením se Krista pozemskému životu, je vlastně darem, pro většinu lidí nezaslouženým a bezpracným, a proto dnes již tak často braným jako samozřejmost, nebo přímo znevažovaným a snižovaným. Pokud nás začaly děsit jiné krvavé konflikty, byly sice hrůzné, jako v bývalé Jugoslávii, ale již byly a jsou jen místní. Aniž bychom si to uvědomili nebo připustili, jsme svědky atomizace globálního zla. O to více se snaží působit na nás osobně, v rodinách, ve veřejném a politickém životě i vlnou vypjatých nacionalismů a militantních totalizujících hnutí s náboženským nátěrem.

Globální apokalyptická katastrofa by pro nás však neměla ani výchovný smysl, byla by ve skutečnosti duchovně příliš jednoduché a snadné řešení. Oblíbené pojetí – dobří vpravo do věčné blaženosti, hříšní vlevo do věčného zatracení – je pochybné. Jakou radost z nebeské blaženosti by mohli mít takto spasení, když by žili s vědomím, že miliardy jejich bližních trpí věčnými mukami? Názor, že jedni budou v jedné chvíli navždy spaseni a na druhé čeká věčné zavržení je zjednodušující pohled. Je to zastření poznání skutečné podstaty zla a neochota i neschopnost se jím zabývat a opravdově se s ním střetnout. Je to jinak – všechno si zde musíme ještě dlouhým vývojem odžít a odtrpět a obtížně pracovat na proměně pozemského a později kosmického zla v dobro. To neznamená, že nejsou dílčí soudná období Bohem stanovená, kdy se sčítají klady i zápory dosavadních lidských cest, vytyčují se nové osudy jednotlivců, skupin i celých národů a probíhá částečná sklizeň úrody lidských bytostí – dochází k částečnému rozdělení. V takové době zřejmě nyní žijeme.

Nakonec jasné Boženkou přijaté sdělení:

„Katastrofa lidstva není programem Krista! Je to program a záměr duchů snížených.“

 

Michal Dvořák

(Článek byl dokončen 11. 11. 2001, dva měsíce po údajném dalším začátku apokalypsy
a později uveřejněn v časopisu Dotek. Zkráceno)

 

 

 

 

 

 


 

 

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz