NEPTEJTE SE, KDO JE VINEN

 

Důsledně se prosím vyhýbejte jakémukoliv morálnímu hodnocení. Člověk by neměl nic posuzovat, měl by pouze hledat a nacházet. Hledání smyslu nemá s morálními soudy mnoho společného, nesouvisí ani bezprostředně s Bohem. Svatost sice tvoří pozadí otázky smyslu v každodenním životě. Tady mohou přinášet smysl záležitosti zcela pozemské, hmatatelné, někdy i morálně sporné. Sledujte svůj dosavadní život a co najdete, pozorujte bez posuzování a odsuzování. Dívejte se asi tak jako geolog, který studuje formaci hornin a konstatuje její složení. I vy při pohledu na svou minulost pouze konstatujte. Nic víc.

Hledání smyslu není hledání viníků. Nikdo na této cestě nemá pocítit vinu.Nejde o to, určit, jaký díl viny na něčem nese člověk sám, jaký díl otec, matka, bratr, učitel a ostatní lidé. Takové hledání příčin je nebezpečné. Jakmile se objeví podněty, které něco rozpoutaly, vede to nakonec vždy k tomu, že si člověk vytvoří viníka. Kdo nemůže otázku viny ponechat stranou, neboť v jeho minulosti leží nějaké těžké trauma, ten ji může položit ještě jednou, ale v pozměněné formě: "Co se mezi mnou a tím druhým stalo? Do čeho jsme se to navzájem zapletli? Proč se věci sešly právě takto? Kdo si má co s kým vyřizovat?" Ale to je potom záležitost,, kterou je nutné vyjmout z kontextu otázek smyslu a věnovat se jí úplně zvlášť.

Protože nalezením viníka se nevyjeví smysl ani nevyřeší problém. Touha najít viníka pouze ukazuje, že člověk cítí nějakou křivdu, že žil v nějakém složitém vztahu, že touží po pochopení, uznání a omluvě toho druhého. Za tím vším jsou přehnaná očekávání. Očekáváte od toho dtuhého něco, co on není schopen splnit. Sám je nejostý, slabý, zranitelný, chybí mu velkorysost, jemnost, trpělivost nebo pokora.  ALE  TO  NENÍ  VÁŠ  PROBLÉM,  NÝBRŽ  JEHO. Vaším problémem jsou právě ta přehnaná očekávání.

Označit někoho jako viníka je cesta vedoucí do slepé uličky. Nepovede to k pochopení ani k lítosti, nikdo nezmoudří ani ho to neposílí. Obviněný se nebude cítit vinným, nebude prosit o odpuštění. Neměl v úmyslu být vinen, jednal ve shodě se svojí vnitřní strukturou. Vzájemnou komunikací lze pocit ublížení překonat jen tehdy, když to obě strany chtějí, cítí stejnou potřebu vyjít si vstříc a usmířit se. Pokud tomu tak není, obraťte se sami na sebe a ptejte se: "V čem jsem toho druhého přecenil? Jak to, že jsem nepoznal, že očekávám příliš mnoho? Jak to, že jsem se těchto přehnaných požadavků neuměl vyvarovat? Umím to nyní? A jsem schopen se s ním alespoň vnitřně usmířit? Co mi toto ublížení přineslo? K čemu pozitivnímu ve mně přispělo? Jaký význam tedy pro můj život mělo?"

Jedná-li se o obvinění ve smyslu práva, například o dědický spor, pak předejte záležitost právnímu zástupci. Možná vyhrajete a dostanete peníze, ale neočekávejte ani tehdy, že se ten druhý bude cítit vinen. Naopak: Pokud spojujete onu záležitost s otázkou morální viny a začnete-li s výčitkami, bude pro právníka obtížné nalézt řešení, protože emoce jsou silnější než věcné argumenty. Oddělte věcnou rovinu od emocionální. Pak získáte naději na yvrovnání, kdy zvítězí obě strany. Připadá-li vám to obtížné, uvědomte si, že vám vlastně ani tolik nejde o peníze jako o omluvu toho druhého - stále na něj kladete příliš vysoké požadavky. Pak se stáhněte, neboť problém můžete vyřešit jenom tak, že si ho pro sebe zpracujete ve svém nitru.

Takže zanechte morálních soudů, nikoho neobviňujte ani předem neodsuzujte. V otázce smyslu nejde o vinu, o rozhodnutí, je-li něco dobré nebo špatné, správné nebo chybné. Důležité je uvědomit si, co se ke mně hodí, co je v souladu se mnou a s představou mého života.

Neříkejte tedy nikdy, že to byl dobrý nebo špatný život, ale: "Byl to můj život, žil jsem ve shodě sám se sebou, padl mi jako dobře ušitý kabát. Nebyl to život podle šablony a předpisů, ani vystřižený z módního katalogu. K lecčemu mě vyzýval a leccos ode mne žádal, ušetřil mi i mnohé porážky, ale prošel sem jím se ctí a se vztyčenou hlavou. Mnoho jsem se naučil, získal jsem velké vnitřní bohatství. Já a můj život patříme k sobě." Pokud člověka trvale prostupuje tento pocit, pak smysl svého dosavadního života pochopil správně.

 

(Vybrnáno z knihy Alexy Krieleové "Andělé nám dávají odpověď na otázky smyslu života")

<br/><a  data-cke-saved-href="http://i31.tinypic.com/33nuef9.jpg" href="http://i31.tinypic.com/33nuef9.jpg" target="_blank">View Raw Image</a>

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz