HŘÍCH, KTERÝ BŮH NEODPOUŠTÍ

 
 
Kdysi dávno, před třiceti roky, jsem začala žít nejen fyzicky, tělesně; ale i duchovně. Od prvního momentu mne vedl a učil Mistr nejpovolanější - Ježíš Kristus. Nějakou dobu, cca 6 let jsem byla aktivní v katolické církvi. Potřebovala jsem tuto zkušenost. Měli jsme společenství rodičů, setkávali jsme se jednou týdně na faře ke společné modlitbě a duchovnímu růstu. Nechápala jsem pouze jedno: Co je to hřích proti Duchu Svatému. Ptala jsem se na to i faráře, ale jeho vysvětlení mi celou tuto záležitost neobjasnilo. 
Katolická nauka říká, že hříchy proti Duchu Svatému jsou tyto: "hřešení na Boží milosrdenství, zoufalství, odpírání poznané křesťanské pravdě, nepřejícnost a závist Boží milosti bližnímu, zatvrzelost vůči napomínání."
Nechápala jsem, proč je třeba zoufalství hříchem, který Otec neodpouští... To je nespravedlivé! Mnohokrát jsem byla ve svém životě naprosto zoufalá. Ne vlastní vinou. Bůh je přece spravedlivý, milosrdný, ON je Láska sama... 
Také v této šílené době jsou mnozí naprosto zoufalí, vinou plánované tyranie a likvidaci všeho dobrého. Zrůdní pseudovůdci jednotlivých států - nejhorší je to u nás a na Slovensku, vědomě a účelově ničí zdraví lidí, likvidují ekonomiku, překrucují Boží zákony, znásilňují rodiny, rozkládají vše, co až dosud bylo dobré. Třeba zdravotnictví  -  již to není o léčení lidí, je to jen zdravotnický biznis. Rozleptali morálku, ponížili člověka na pouhý stroj. 
 
 
Teprve teď - konečně - jsem pochopila, co to je hřích proti Duchu Svatému. Není to ani jedna z těch věcí, které popisuje křesťanské učení. Každý z těch hříchů, popsaných v katechismu, je dle mého soudu odpustitelný.  Hřích, ten jediný, který milosrdný Bůh nemůže odpustit, je to, co udělali naši poblitici - ODPOJILI SE OD ZDROJE, ZAVRHLI STVOŘITELE; A UPSALI SE TEMNOTĚ. ZTRATILI SVOU DUŠI. 
Tohle je to jediné, co se nedá odpustit, protože bytost, která vědomě, ze své vlastní svobodné vůle se rozhodla sloužit králi temnoty, již postrádá lidskou duši. Jeho duše již není jeho osobním vlastnictvím. To vlákno, spojující duši se Zdrojem, s milujícím Otcem, Stvořitelem, je přetrženo, již neexistuje. To je důvod, proč není možné odpustit, tedy ani pomoci takové bytosti. Lidská duše té bytosti, která se temnotě upsala, patří protivníkovi - vládci pekel. Nepomůžou ani sebevroucnější modlitby za takovou bytost. Snad by pomohla vroucí modlitba samotného člověka, který svoji duši odevzdal peklu, jenže takováto bytost - bytost bez duše - již absolutně není schopna modlitby. Dokonce není schopna si svou vlastní situaci ani uvědomit. Je mi to líto. Cítím, jak velice to bolí i samostného Stvořitele...
Ztratit svou lidskou duši - to nejcennější, co člověk má - se dá dvěma způsoby. První je vědomé a dobrovolné podepsání smlouvy s ďáblem. Druhý způsob je nevědomý. Kdo koketuje se satanisnem, okultismem, či s černou magií -  byť by to pojímal jen jako zábavu, také o svoji duši přichází. Temná strana nikdy nehraje fér. Používá podvody, lži a nepředstavitelné zrůdnosti. 
Chraňme si svoji duši. Díky ní jsme lidmi.