O KRIZI A VÁNOCÍCH

 

Listoval jsem před časem starým číslem časopisu Českobratrské Horácko z roku 1934. Také tehdy byla doba ekonomické krize, velké nezaměstnanosti a ztráty životních jistot. Podobně jako je tomu v době naší. Třebaže se dnes hospodářství začíná pozvedat  z popela, přece se ještě nezotavilo natolik, aby práci našli všichni ti, kdo pracovat chtějí. Zvlášť náš region na tom ani v dobách prosperity nebyl nijak valně. Proto může být zajímavé, jak se s fenoménem krize vyrovnávali naši předkové. K čemu došli ve svých úvahách.

Především věděli už tenkrát, že se z Vánoc stalo jen "teninké pozlátko, které má zakrýt hranatý a bezohledný život". věděli, že lidé mají Vánoce jen jako svátky pro děti a dospělým se stejně ženou hlavou jejich starosti. Věděli ale také, že díl chyby leží na lidech samotných, na jejich očekáváních, na jejich představách. Chceme mít Vánoce bohaté. Chceme velké, drahé a zajímavé dárky. Jsme ochotni se dokonce zadlužit, jen abychom naplnili své představy o štěstí. Hojně toho využívají seriózní banky a v ještě větší míře neseriózní šejdíři, kteří jsou ochotni půjčit i zcela nesolventním zájemcům, aby pak tyto lidi v následních soudních tahanicích obrali i o poslední zbytek majetku.

Jsme my lidé asi nepoučitelní. Ani krize nám neukázala dost jasně, že utrácet máme jen do té míry, abychom byli schopni svou útratu zaplatit. Že je výhodnější šetřit a potom si něco pořídit, než platit vysoké úroky. Vím, že někdy není vyhnutí, že na věci si člověk půjčit musí. Rozhodně ale mezi ně nepatří nákup vánočních dárků či dovolené. Naši předkové v době krize hledali smysl Vánoc tam, kde opravdu leží. V narození Ježíše Krista. Ve větší soustředěnosti na Boží slovo. Zní to možná jako fráze, tak to nazvěme třeba hledáním smyslu věcí i života. Zjistili už tenkrát, že se dá zlepšit životní úroveň i jinak než ekonomicky.

Často přece v různých výzkumech uvádějí lidé svou životní situaci jako dobrou, i když nemají vysoké příjmy. Člověk může, třebaže má sám hluboko do kapsy, pomoci druhému třeba tím, že s ním ponese jeho starosti, že ho vyslechne, že se zachová férově, že se stane zvěstovatelem dobrých správ o Boží Lásce k člověku. Vánoce tak přestanou být jen "teninkým pozlátkemů, ale budou opravdu radostné a požehnané.

Napsal Michal Vogl, evangelický farář ve Sněžném. Vyšlo ve Žďárském deníku "Vysočina" dne 9. prosince 2010.

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz