TUŠENÍ BUDOUCNOSTI

Pomalu se probouzím, celé tělo se vzpíná pohnout,jsem unavený a hladový. Včera jsem celý den sklízel pšenici a večer po společné večeři odešel hlídat společné pastviny před zloději. Z celé vesnice nás po všech těch hrůzách zbylo jen několik rodin. Sestěhovali jsme se do jednoho odlehlého údolí a snažíme se přežít. Pomáháme si, hlídáme společně naše údolí a snažíme se naučit rychle to, co naši dědové pozapomínali jako nepotřebné. To, co se kdysi zdálo jako zastaralé, nás zachraňuje před smrtí hladem, to, co se nazývalo bylinkářstvím a alternativní medicínou, nám pomáhá přežít nemoci.

Zmizelo právo, instituce, peníze, daně, vždy dostupná energie a přišel čas probuzení. Probuzení se do reality z dlouhého spánku. Nebýt Václava a pár ostatních lidí ze samot, neuměli bychom ani to základní. Někdy večer u ohně, než jdu spát, marně přemýšlím, kde jsme my, lidé, udělali chybu. Bylo to naší nenažraností, slabozrakostí, nebo to je důsledek našeho normálního vývoje?

Nedávno se u nás zastavil potulný obchodník Altar, původem snad Holanďan. Obchoduje se semeny a řízky rostlin. Večer jsem se ho ptal, co si o tom myslí on. Tvrdil směsí češtiny  a ostatních bývalých evropských jazyků, že je to důsledek nezvládnutého vývoje lidstva. Byli jsme podle něj vráceni zpět, abychom se mohli znovu pokusit naučit žít v rovnováze s naší myslí, matkou Zemí a Vesmírem, jež nás obklopuje. Mnozí z nás se usmívali, ale já o tom začal přemýšlet. Ze školy si pamatuji, jak nás učili o zaniklých civilizacích, většina skončila z důvodu vyčerpání zdrojů. či jako důsledek ovládnutí jinou, agresivnější kulturou. O mnohých jsme neměli nikdy žádných zpráv, nezachovalo se nic než ruiny. Ty samé ruiny teď začínají vznikat v opuštěných městech a vesnicích. Za pár desítek let nebude poznat, kde všude vedly cesty a po pár stovkách let budou mnozí považovat mýty o velkých městech a vozech jezdících bez zvířat za nesmysly vhodné jen pro malé děti.

Pokud bychom před lety přešli na nízkoenergetickou společnost, celou ji přeorganizovali tak, aby vycházela ze zajištění regionální soběstačnosti, možná bychom měli šanci. Šanci zachovat víc pro budoucnost našich dětí a nás samotných. Naslouchal bych ale já sám v té době někomu, kdo by tvrdil, že máme začít budovat regionální soběstačnost? Neposlal bych ho k šípku? Vždyť vše vypadalo v pořádku. Politici tvrdili, že není důvod k obavám, vědci přikyvovali, že jsou blízko k řešení problému a já - my všichni jsme byli v klidu, platili daně a poslušne dělali vše, co po nás systém chtěl. A teď...............?

Od ohně začínám cítit vůni ovesné kaše. Díky Bohu se hopodařilo sklidit před obdobím vichřic. Staršího syna musím ještě znovu poučit o večerní hlídce na příchodu do údolí, bude to jeho první. Zítra se bude konat slavnost ženství, dcera bude přijata mezi ženy, už se celý týden učí tomu, co se od ní, jako ženy očekává. Jo, život jde dál, vytvořili jsme si sami nové svátky, milníky denního života a umírání. Věřím, že přežijeme, ale stále se ptám, zda to nemohlo být všechno jinak. A vy.............?

(Autor: Jarosla Škývara. Převzato z www.gnosis9.net)

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz