SEBEVRAZI MEZI NÁMI

Co chvíli se dovíme o něčem takovém. Z televize, z tisku... Nechává nás taková událost chladnými? Když se něco takového stane přímo v našem městě, zatřese to s námi trochu více. Já se ale ptám: Muselo se to stát? Copak ten člověk žil ve vzduchoprázdnu?

Mnou to vždycky otřese. Poslední případ: Čtyřicetiletý muž. Měl rodinu, měl problémy. Jenže - kdo je dneska nemá? Každý! Nebo téměř každý... Nešťastník vylezl na komín kotelny, je vysoký zhruba 25 metrů. Stál tam snad deset minut. Přijeli hasiči. Začali vysouvat k zoufalému muži žebřík. Zoufalec skočil. Byl okamžitě mrtvý.

Z vlastní zkušenosti nejen vím, ale umím se do dotyčného vcítit, jak strašlivé vnitřní utrpení ten muž musel prožívat, než se k tomu skutku odhodlal. Jasně - může jít i o náhlé pomatení smyslů, to se však děje opravdu zřídka. Většinou jde trápení, kterému zdánlivě není konce ani pomoci... Opět se musím ptát: Copak nebyl v jeho okolí nikdo, kdo by mu mohl pomoci? Jeho duše volala zoufalé SOS určitě již mnoho měsíců předtím. To nikdo volání jeho duše neslyšel? Ano, je to těžké. Duše člověka mluví a volá bezhlasně. Hlas duše nedokáže prorazit zeď lhostejnosti lidí kolem.

Sypu si popel na hlavu. Ani já jsem volání trýzněné duše nezaslechla a nepoznala. Stalo se to již před deseti lety. Prodávala jsem noviny. Téměř denně se u mého stánku zastavoval mladík. Jako blesk z čistého nebe mne zasáhla zpráva, že tento - zdánlivě vyrovnaný - mladík ve věku 18 let se oběsil v blízkém lese.

Považuji se za člověka duchovního a přece jsem nepoznala, k jakému konci spěje život toho mladého člověka. Mohla jsem mu pomoci. Mohla jsem s ním víc mluvit. Někomu nestrannému by možná svou duši otevřel.

V té době jsem byla tak zapouzdřená ve svém "já" a ve svých vlastních problémech, že jsem byla docela hluchá. Utišuji své svědomí tím, že ten chlapec byl přece "cizí". Z duchovního hlediska ale nikdo není "cizí", všichni jsme bratři a sestry.

Co z toho vyplývá? Příliš se zabýváme jen svým vlastním životem a vlastními problémy. Problémy druhých se nám zdají malichernými v porovnání s našimi. Pak se nedivme, že člověk, který opravdu potřebuje pomoci a někomu se svěřit bez toho, aby se mu kdokoli smál a bagatelizoval jeho problémy, raději se ve své bolesti uzvře.

Sebevražda nic neřeší. Tímto skutkem se všechno ještě zhorší. Lidská duše je nesmrtelná.Tělo můžeme vyřadit z provozu. Duši nikdy!

Říká se, že sebevrah je zbabělec. S tím já osobně nesouhlsím. Naopak, pro člověka v zoufalé situaci se to zdá být jediným řešením, jediným východiskem. Takový člověk je uzavřen sám do sebe, bojí se s druhými mluvit o svých strastech, zdá se mu, že jediným vysvobozením je právě jen to jedno, k čemu se odhodlává.  KAŽDÝ  PROBLÉM  MÁ  SVÉ  ŘEŠENÍ. BŮH  OTVÍRÁ  CESTU  I  TAM,  KDE  ŽÁDNÁ  NENÍ.

Jenomže to někdo musí tomu dotyčnému říct. Zatím je to většinou tak, že člověk pomýšlející na předčasné ukončení života toto neví a nikdo ho neposlouchá, když by i chtěl s někým o tom mluvit. Má strach z nepochopení, z odsuzování,  z kritiky... Minimalizovat problémy druhých, to my umíme, v tom jsme mistři! Ale opravdu účinně pomoci? To již tak snadné není. Je nám bližší spíše vlastní problémy nafukovat a zveličovat.

Sebevražda nic neřeší. To nám je již jasné. Ale co příbuzní sebevraha? Sebevrah zanechá po sobě spoušť. Je to tragédie, která se dotýká nejen toho zoufalce, ale celé jeho rodiny. Jeho problémy zůstávají na bedrech jeho příbuzných.

Sebevražedné myšlenky se dnes celkem snadno dají léčit. Ten, kdo pomýšlí na předčasný odchod ze života, by měl nejdříve zkusit ambulantní léčbu na psychiatrii. Navštěvovat psychiatrickou ambulanci není hanba! Podívejte se: když si někdo zlomí nohu, nestydí se za to, že ji má kolik týdnů v sádře. Když má někdo zlomeninu na duši, tak se za to stydí a bojí se o tom s druhým mluvit. Bolesti a rány na duši jsou tisíckrát horší než bolesti těla, jenomže je není vidět.

Nakonec mám k vám všem prosbu. Hlavně prosím lidi věřící či jinak nábožensky založené. Modlete se za lidi, kteří pomýšlejí na sebevraždu. Individuálně nebo společně. Společná modlitba má větší sílu. Možná by bylo dobré zřídit nějakou anonymní telefonní linku, kam by sebevrazi mohli vyslat své SOS. Pište mi. Zajímá mne váš názor na tento problém. Jedno je jisté: každý váš názor - ať negativní či pozitivní - budu brát vážně. A hlavně - pozorně naslouchejme druhým lidem. Žádný člověk není solitér.

Kontakt

Žďár nad Sázavou

abundancia@seznam.cz