PROČ NIKDO NEVIDÍ BOHA?

"Anastasia říkala, když jsem s ní komunikoval v tajze, že Boha nikdo nevidí, protože Jeho myšlenky pracují s velkou rychlostí a hutností . Já ale přemýšlím: proč je nechce zabrzdit, aby se lidé mohli na Něj podívat?"

Stařík zvedl hůlku a ukázal na projíždějícího cyklistu: "Dívej se, Vladimíre. Točí se kolo. Má v sobě dráty, ale ty je nevidíš. Ony jsou, ty to víš, ale rychlost otáčení ti nedává možnost je vidět. Nebo to lze říci jinak: rychlost tvé myšlenky, tvého zrakového vnímání ti nedává možnost je uvidět. Pokud cyklista pojede pomaleji, uvidíš dráty rozmazané. Pokud zastaví, uvidíš je jasně, ale sám cyklista spadne. Nedojde k cíli, poněvadž přerušil pohyb, a to všechno kvůli čemu? Abys mohl uvidět, že dráty jsou. Ale co ti to dá? Co se v tobě změní? Kolem tebe?  Budeš s jistotou vědět o jejich existenci. A to je všechno. Cyklista může vstát a pokračovat ve svém pohybu, jenže ostatní to také budou chtít vidět a kvůli tomu on stále a stále bude padat. Proč?"

"No, aby alespoň jednou na něj pohlédli."

"Ale copak uvidíš? Vždyť ležící cyklista už nebude cyklista. Budeš si muset představovat, že jím byl. Bůh, který změní rychlost své myšlenky, již není Bůh. Možná by bylo lepší se naučit zrychlovat vlastní myšlení? Když mluvíš s člověkem, který velice pomalu chápe, copak tebe to nerozčiluje? Copak není trapné přibrzďovat rychlost své myšlenky a podřizovat se někomu?"

"Ano, správně, aby ses podřídil blbci, sám se musíš stát blbcem."

"A Bůh také, abychom jej uviděli, musel by zpomalit své myšlení na naši úroveň, musel by se stát takovým, jací jsme my. Ale i když to dělá, posílá Své Syny, dav lidí na ně zírá a říká: Nejsi Bůh, nejsi Syn Boží, jsi samozvanec. Buď uděláš zázrak, anebo budeš ukřižován."

"A proč by Syn Boží neudělal zázrak?... No alespoň proto, aby jej nevěřící nechali na pokoji, aby jej neukřižovali."

"Zázraky nepřesvědčují nevěřící, ale uvádí je v pokušení. A ty, kdo tvoří zázraky, upalují a přitom křičí: Pálíme projev temných sil!  A přitom, Bohem, podívej se kolem, je stvořeno nesčetné množství zázraků. Vychází slunce, v noci měsíc i brouček na travičce - také zázrak, i strom... Tu spolu sedíme pod stromem... Kdo může vymyslet dokonalejší mechanizmus, než je tento strom? Jsou to částečky Jeho mysli. Materializované, živé, pobíhající pod našima nohama, nad námi letící v nebeské modři a zpívající pro nás, svým teplým paprskem laskají naše tělo. Jsou Jeho, kolem nás, jsou pro nás. Ale jsou mnozí schopni nejen vidět, ale také cítit, chápat? I když to nezdokonalují a pouze používají, jen ať se v tom nerýpou, ať neničí dokonalé živé tvory. A co se týče Jeho synů, mají jeden úděl - zvyšovat slovy lidské chápání, přibrzďujíce své myšlení a riskujíce, že je nikdo nepochopí."

(Ukázka z knihy. Vladimír Megre: Zvonící cedry. Druhý díl knížek o Anastasii)