VÍTĚZNÝ LISTOPAD

 
 
Všechna média vítězoslavně hlásí: "Již třicet let jsme svobodní", "Před třiceti lety jsme získali svobodu", nebo jednoduše - "Slavíme třicet let svobody!"
Podobných blábolů můžeme v těchto dnech slyšet na tucty. Ale pravdy v tom není ani špetička. Pravdou je, že se takzvanou "sametovou revolucí" změnil režim v naší zemi. V žádném případě jsme nedosáhli svobody. Pouze se ZMĚNIL REŽIM. Ze socialistického na kapitalistický, ale rozhodně ne na svobodný. Lidé a občané jsou v tomto odporném kapitalistickém režimu zotročeni stokrát více, nežli si kdo dokázal představit za bývalého režimu. Změna režimu byla plánovaná mnoho let předem. "Oni" potřebovali jen jedno: dostat nás do ulic. Aby změna režimu byla legální, chtěná, odůvodněná. Ale pak všechny politické procesy již byly v jejich režii a podle jejich plánu.
Dlouho se jim to nedařilo. Všude kolem to už vřelo. Například Polsko - Solidarita a Lech Walesa. Již v roce 1987, kdy jsme se zájezdem jeli do Varšavy na Celosvětový kongres esperantistů, již bylo Polsko považováno za nepřátelskou zemi, a přesvědčili jsme se o tom na hranicích, kdy s námi colníci a poharaničníci jednali, jako bychom jeli do některé ze západních zemí, jako bychom byli zločinci. Prohlídky, podrobné kontroly... Koupila jsem si několik jantarových šperků a třásla jsem se strachy, aby si mne ty zrůdy na hranici nevybrali na prohlídku...
Z NDR (Východní Německo - pro ty později narozené) houfně utíkali lidé skrze Prahu - německá ambasáda byla v obležení. Kdo si to ještě pamatuje?
Vraťme se k nám. "Jim" se pořád nedařilo dostat lid do ulic, až nakonec vymysleli smrt studenta, jakého "Šmída" - což byl ale tím pověřený estébák. Nebyla to pravda, ale povedlo se jim to a pak to začalo také v naší vlasti. Skutečný "majstrštik". A "oni" se nestačili divit... Tak mohutné demonstrace a vzedmutí lidu, to fakt nikdo nečekal. Tehdy mi bylo třicet let. Vzpomínám na to nadšení, na tu euforii! Také jsme s manželem chodívali na náměstí. Ale byli jsme podvedeni. Pouze moje máma tvrdila, že je to všechno špatně, že to není dobře, a teď, po tolika letech jsem jí dala za pravdu.
Pamatuji si, když měl být za prezidenta zvolen jakýsi Havel. To mi bylo divné, nikdo jej neznal. Teprve po několika desetiletích jsem se dověděla, že byl na roli prezidenta připravován již několik let dříve. Že to byl zednář a arcilhář, král všech lhářů. Že jeho rodina kolaborovala s fašisty a mnoho dalšího ne právě lichotivého... A právě tento člověk je veleben, zbožňován a ctěn! Dodnes je mnohými považován téměř za boha.
Věřte, že každý, kdo je režimem vychvalován a stavěn na piedestal může být jen někdo, kdo režimu dobře slouží, koho režim potřebuje. Čestní a poctivý lidé nedostávají medaile, ani ceny.
 
 
Pamatuji, jako by to bylo dnes, když ten arcilhář vytruboval do světa, že se nemáme bát ani nezaměstnanosti, ani bezdomovectví a ostatních zrůdností kapitalismu. Pamatuji na hrůzu, která mne ovládla, když Václav Klaus poprvé vyhlásil, že kapitalismus je ten nejlepší režim, o který bychom měli usilovat. Pak následovalo "utahování opasků", sliby, že za pár let doženeme Německo, kupónová privatizace. Začalo bezbřehé rozkrádání státu. Vznikaly úřady práce, protože jakoby z ničeho nic se v naší vlasti objevili zástupy nezaměstnaných...
Každý režim má své pro i proti. Něco dobrého a něco zlého. My jsme doufali, že budeme mít demokracii. Doteď ji nemáme. Máme diktaturu demokracie. Svoboda slova? Nebyla ani za bývalého režimu a není ani dnes. Propaganda? V tomto režimu rafinovanější než za bývalého. Sociální jistoty? V socíku jsme je měli téměř ve všem, v tomto režimu v ničem. Tehdy byli političtí vězni a dnes ekonomičtí - ale stejně tak nevinní, jako ti političtí spřed třiceti let. Kolik nevinných sedí ve věznicích dnes, to se snad dovíme až poté, co i tento režim padne. Cenzura a autocenzura byla povýšena a dovedena až k dokonalosti.
Za bývalého režimu jsme brblali a nadávali, ale neuvědomovali jsme si, co máme. Fungující školství, fungující zdravotnictví, fungující průmysl, fungující zemědělství. Nemohli jsme cestovat po celém světě, což dnes možné sice je, ale stejně jako dříve, tak i dnes pro mnohé je cestování možné jen prstem po mapě.
Abych to shrnula - není co slavit. Za socíku nám bylo lépe. Každý měl práci, každý měl kde bydlet, každý měl svoji důstojnost. Nexistovali bezdomovci, žebráci, exkutoři. Ano, je jasné, že i v bývalém režimu bylo mnoho zlého, ale v porovnání s tímto režimem, jsme byli v "ráji". Nechci tyto dva režimy, se kterými mám osobní zkušenost (třicet let života v socialismu, třicet let života v kapitalismu) dále srovnávat. U mně to vyhrává bývalý režim na celé čáře.
 
(Malý dovětek: "Vítězný listopad" je ironií. Paralela k "Vítěznému únoru", který jsme slavili v bývalém režimu. V únoru roku 1948 převzali komunisté moc ve státě.)